Jiří Kamen

Rozhlasový redaktor

Jiří Kamen začal v rozhlase pracovat záhy po dokončení studií uměnovědného oboru na Filozofické fakultě UP v Olomouci; absolvoval v roce 1974. Půl roku pracoval v kladenském divadle, kde byl asistentem režiséra Václava Špidly, a pak už následovalo jeho dodnes trvající rozhlasové působení. Původně byl sice přijat do redakce rozhlasových her, nicméně nastoupil do redakce zábavy (tehdy ještě humoru a satiry), kde měl pracovat jen dočasně. Nakonec tato dočasnost - vlastně docela v souladu s tehdejším chápáním tohoto ošemetného termínu - trvala čtrnáct let. V redakci, do které původně nesměřoval, si však Kamen dokázal najít svá témata a zajímavý okruh působení. Soustředil se především na pořady o literárním humoru; připravoval cyklus Literární poklesky a ke spolupráci přizval excelentní autory: Bohumila Hrabala (s kterým úzce spolupracoval např. na cyklu o Jaroslavu Haškovi), Jana Wericha, Jana Vodňanského, Jana Buriana, Jiřího Dědečka nebo bratry Justovy.

Od roku 1984 redakci zábavy vedl a v roce 1989 se stal šéfredaktorem Hlavní redakce literárně-dramatického vysílání. V této roli působil v náročném období velkých změn, kdy se proměňovalo vysílání, střídali lidé a kdy rozhlas hledal svou novou budoucí podobu: v literárně-dramatické oblasti to znamenalo uvádět do té doby zapovězené české i zahraniční autory (dříve, než to dokázal tehdy ještě pomalý knižní trh), opětovně objevovat rozhlasová díla z šedesátých let, uzavřená doposud v archivu, ale také vypořádávat se s odpisy mnoha nerealizovaných textů z předchozího období, které byly z ideologických a především z uměleckých důvodů nepoužitelné. A znamenalo to také přípravu na staniční model, z něhož tehdy vznikala dnešní podoba stanice Vltava.

Nová rozhlasová struktura začala fungovat v roce 1992 a nově vzniklá Vltava měla samozřejmě nové schéma. Hlavním cílem přitom bylo "profilovat Vltavu jako kulturní okruh, ve všech parametrech srovnatelný s typem kulturní stanice v pojetí BBC s větším zastoupením hudby a s uplatněním syntetických programových typů, které jsou běžné například ve vysílání France culture." (Jiří Kamen). Na Vltavě vznikaly nové programové typy: mezi nejúspěšnější patřily tematické Stylové večery (ty byly zpočátku pětihodinové a postupně se proměnily v dnešní dvouhodinové Páteční večery), programová řada Reflexe (dnes Psáno kurzívou), nebo pořady Ars acustica. Akcentován byl do té doby opomíjený feature a ovšem i kulturní publicistika a zpravodajství. V roce 1993 vystřídal J. Kamena ve funkci šéfredaktora ČRo 3 - Vltava Boris Kobrle a Kamen přešel do redakce kultury, kde začala ve spolupráci s Blankou Stárkovou jeho zatím nejoriginálnější a nejpřínosnější rozhlasová etapa. Etapa, kterou lze stručně shrnout pod titulek Víkendová příloha. Tříhodinový sobotní dopolední blok postupně vykrystalizoval v moderní, dynamický rozhlasový tvar, v němž se střídají rozhovory (mnohdy velmi aktuální i exkluzivní), komponované pořady, dokumenty, reportáže, literární útvary, současné hudební formy i neortodoxní pohledy na klasickou hudbu. Dalším velkým projektem J. Kamena jsou speciální celodenní projekty (rovněž s B. Stárkovou), které zajímavě oživují běžné vysílací schéma. Jsou to jednak programy věnované zahraniční kultuře, které živou formou zachycují historii, ale hlavně současný kulturní život velkých měst (Paříž, Berlín, Vídeň ad.) nebo celých zemí (např. Jihoafrická republika). Do této kategorie spadají i tematizované Silvestry, jimiž se Vltava už po několik let sofistikovaně vyděluje z všeobecného silvestrovského mumraje. Byly to např. programy na téma voda, oheň nebo roboti a umělá inteligence. V současné době působí J. Kamen zároveň i jako vedoucí redakce speciálních projektů a zástupce ředitele stanice. Napsal několik rozhlasových her - Láska vše zachrání (1986), Poslední dialog (1986), Spřízněni volbou (2007, na motivy J. W. Goetha) a soustavně se věnuje také dokumentu. Významná je i jeho literární činnost. Je autorem románů Toulavý kůň, Za všechno může kocour, Hugo ad. Jeho zatím posledním knižním titulem je literární průvodce Švýcarskem Malá země s velkými příběhy.

Z další tvorby:
Rozhlasové hry: Objednávka na štěstí (1987), Král a jeho básník (1990). Dokumenty: Sonka (1994, 2 části), Slunce v papírovém koši (2003), Fanda a Lina (2006, 2 části), Byl jsem masérem Mengeleho (2006), Jsem samotářka (2007).

Sledujte nás