J.F. Kennedy
Odvaha je příležitost, s níž se dříve nebo později všichni setkáváme. Ať už se potkáme s výzvou k odvaze v kterékoli oblasti života, ať to znamená jakoukoli oběť - ztrátu přátel, majetku, spokojenosti, ba i úcty našich druhů - musíme se, uposlechneme-li svého svědomí, každý rozhodnout, jakou cestou se dát.
Nový den 22. listopadu 1963 začínal pro amerického prezidenta oficiální snídaní v hotelu Texas ve Forth Worthu. Včera tu s nadsázkou na tiskové konferenci připustil, že je pouze prezidentem vedle té krásné paní jménem Jacquelin. Popularita jeho ženy byla v posledních měsících na vrcholu. Snídaně trvala celé dvě hodiny. Deset minut po půl dvanácté letadlo s prezidentem a jeho doprovodem přistává v Dallasu. Vítá ho letiště Love Field - Pole lásky. Je teplý a slunečný den, automobily v prezidentově koloně jsou proto otevřené. Pětatřicátý prezident USA John Fitzgerald Kennedy (29.5.1917 - 22.11.1963) ještě netuší, že mu do konce života zbývá už jen asi hodina a půl. Automobily zatáčejí do ulice Jilmů a projíždějí kolem budovy Texaského skladiště učebnic. Nemůžete říct, že by vás Dallas neuvítal, jak se patří, že by vás tu lidé neměli rádi, svěřuje se Kennedymu manželka texaského guvernéra paní Connallyová. Ve chvíli, kdy jí prezident souhlasně přikývne, zazní první výstřel. Je 12. hodin a třicet minut - 22. listopadu 1963.
Do té doby nejmladší prezident USA zvolený zatím nejtěsnějším rozdílem hlasů voličů v historii, vyzval ve svém inauguračním projevu v lednu 1961 všechny Američany, stejně jako občany ostatních zemí, k vytvoření světa, v němž by hlavní slovo mělo právo, kde jsou silní spravedliví, slabí bezpeční a mír je chráněn. Na závěr inauguračního projevu zazněla i slavná Kennedyho myšlenka, která bývá dnes citována jenom z části: Neptejte se, co může udělat vaše země pro vás, ale ptejte se, co vy můžete udělat pro svou zemi. Moji spoluobčané světa: Neptejte se, co udělá Amerika pro vás, ale co všichni dohromady můžeme udělat pro svobodu člověka. Ve vztahu k východnímu bloku prezident Kennedy pokaždé zdůrazňoval opak strategie vyhlazování, strategii míru, který by svým významem pro příští generace přesahoval ten neblaze proslulý předválečný evropský mír pro naši dobu. (Tématem disertační práce J.F. Kennedyho byloUsmíření v Mnichově v r. 1938).
Všichni svobodní lidé, ať žijí kdekoliv, jsou dnes občany Berlína. A tak i já jsem dnes Berlíňanem. Tak zareagoval Kennedy na jeden z krizových momentů v době své vlády, vystoupením v západním Berlíně v létě r.1963 na protest proti postavení berlínské zdi sovětského typu. Krátké období Kennedyho prezidenství bylo poznamenáno hned několika krizovými situacemi v zahraniční politice: neuspěšné vylodění v kubánské Zátoce sviní, berlínské události, kubánská raketová krize - incident, který znovu zvýšil celosvětové nebezpečí jaderné války. V dnešním pohledu na Kennedyho politiky až příliš často pojmy jako předčasná smrt, nebo romantický ideál moderní Ameriky překrývají objektivní hodnocení skutečnosti, i když na druhou stranu, těžko hodnotit byť i výraznější Kennedyho neúspěchy ať už v domácí nebo zahraničí politice, v celku nebo v úplnosti, protože žádný ze svých politických plánů nestačil uzavřít. Jak napsal jeden z Kennedyho životopisců: Přes všechny neúspěchy mu nelze upřít nesmírnou popularitu, nejen v okamžiku smrti. Pokaždé bude vnímán spíš jako ztělesnění hodnot své doby, jako romantický lidový hrdina, než aby byl posuzován za své státnictví... V katedrále sv. Matěje (St. Matthew´s Cathedral) se s prezidentem rozloučil kardinál Cushing přáním, aby Johna Fitzgeralda na jeho cestě do ráje doprovázeli andělé.
ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35