Jezeří - zámecký park

Jezeří - zámek na rozhraní dvou světů
Jezeří - zámek na rozhraní dvou světů
I když krajina pod Krušnými horami prošla radikálními proměnami, během nichž zanikly Ervěnice, Nové Sedlo, Komořany, Třebušice, Dřínov, Albrechtice i Dolní Jiřetín, dodnes obdivujeme genialitu starých stavitelů, kteří snad pro zámek Jezeří nemohli zvolit příhodnější místo. Více než u jiných objektů je historie tamního zámeckého parku spjata s vývojem celého zámku a krajiny kolem. Historickým souvislostem se tedy tentokrát musíme věnovat podrobněji.

Předchůdcem dnešního zámku býval středověký hrad, první písemné zprávy, které dokládají jeho existenci, pocházejí z let z let 1363-65. V roce 1513 získali zámek Hochhauserové z Hochhauzu, za jejich vlastnictví byl roku 1549 hrad přestavěn na renesanční zámek. V roce 1623 kupuje panství Vilém ml. z Lobkowicz, který dal roku 1627 zámek barokně přestavět, ovšem již roku 1646 zámek vyhořel. V roce 1696 začal Ferdinand Vilém z Lobkowicz zámek Jezeří znovu budovat v barokním stylu a zámek byl tak vystavěn do dnešní podoby. Lobkowiczové pečovali nejen zámek, ale věnovali se i rozvoji jeho okolí. Pro nedostatek místa se nacházela na vyvýšené terase u zámku květinová zahrada s parterem, anglický park se rozprostíral pod zámeckým návrším. V průběhu 18. století se vedle zemědělství a lesnictví začalo rozvíjet i průmyslové podnikání. Vznikl pivovar, vápenky, cihelny a již tehdy začala těžba hnědého uhlí v Pohlodech u Jirkova. Celé panství bylo při vzniku republiky značně rozparcelováno a Lobkowiczům zůstalo pět dvorů. Během 2. světové války mělo nacistickou správu vzhledem k tomu, že poslední majitel Max Lobkowicz byl vyslancem čs. vlády v Londýně. Po 2. světové válce byl zámek znárodněn, postupně tak začal chátrat. Z důvodu povrchové těžby uhlí začaly mizet obce, které se pod zámkem nacházely.

70. a 80. léta představovala pro celý komplex největší ohrožení. V letech 1973-76 bylo prováděno v předpolí velkolomu Československé armády inženýrsko-geologické mapování, z jehož závěrů vyplynula naléhavá potřeba podrobnějšího průzkumu při hranici pánve v 80. letech. Především se potvrdily obavy, že poměry v krystalinickém masivu Krušných hor mohou významně ovlivnit báňskou těžební činnost a naopak. Bylo shledáno, že je nutné naléhavě ověřit stav krystalinického masivu, jeho narušení zlomovou tektonikou, zvětrávacími procesy a sesuvnou činností právě v místech, kde k hranici pánve přiléhá areál zámku Jezeří. S přehodnocením energetické koncepce došlo však i ke změně záměrů v této lokalitě a velkolom Československé armády zahrnul do své sféry zájmu nejen Dřínovské jezero, zámecký park pod Jezeřím (tzv. arboretum), ale i okolní obce a svahy Krušných hor v bezprostřední blízkosti zámku. Významná kulturní památka byla ještě v polovině 80. let z důvodu prioritní těžby uhlí určena k likvidaci.

Zámek Jezeří, stav před vichřicí z roku 2005

Příprava demolice naštěstí nebyla realizována tak radikálně a přímočaře, jak tomu bylo u královského města Mostu. Zámek byl zprvu odsouzen k pomalému chátrání. Před veřejností byla zpochybňována jeho vysoká hodnota a také na mapách, vydaných v té době, bychom jej marně hledali. Tyto snahy však vyvolávaly zcela opačný účinek. Problém, který byl nastolen, totiž daleko přesahoval otázku bytí či nebytí zámku.

Vzhledem ke značně problematickým geologickým podmínkám ostrohu, na kterém zámek stojí, by totiž mohlo dojít k ohromnému sesuvu krušnohorských svahů, který by vedl i k naprostému zániku hnědouhelného velkolomu. Samozřejmě, že i zámku hrozilo tak závažné narušení statiky, které by později vedlo k jeho celkové destrukci. Boj o záchranu Jezeří se tedy rozvinul z popudu geologů a vyvrcholil v osmdesátých letech, kdy se na jejich stranu zásluhou přesně cílené novinářské kampaně připojila široká veřejnost. Již v roce 1986 se spontánně utvořila nezávislá skupina zapálených ekologických nadšenců s rozsáhlým odborným zázemím, která se po listopadu 1989 přeměnila v oficiální Společnost za obnovu Jezeří. Po velkém úsilí byl vytýčen ochranný pilíř, sahající až k spodnímu okraji zámeckého parku, jehož torzu byla v následující etapě rovněž vrácena památková ochrana. V roce 1987 bylo rozhodnuto o záchraně objektu. Ekologické těžební limity, stanovené v roce 1990, zároveň ochránily těžbou ohrožené městečko Horní Jiřetín a osadu Černice. Další osud zámku ovlivnily události, které zákonitě následovaly po listopadu 1989. V roce 1991 byly uplatněny a v následujícím roce uznány restituční nároky rodiny Lobkowiczů a zámek vrácen do jejich vlastnictví. Ukázalo se však, že obnova silně devastované kulturní památky je nad jejich síly i finanční možnosti. Opravy dotované ze státních prostředků byly bohužel v tomto období zastaveny a prováděny pouze drobné stavební práce, související s nutnou údržbou. Řešení nastalé situace jistě ocení až historie: v roce 1996 daroval pan Martin Lobkowicz zámek Jezeří státu a objekt se po vzájemné dohodě opět vrátil do správy Památkového ústavu (dnes NPÚ) v Ústí nad Labem.

Pohled na zámek ze zahrady

Více o zámeckém parku
Zahrady a parky jsou neodmyslitelnou součástí každého zámeckého komplexu. Aby bylo učiněno zadost požadavkům kladených na pohodlí panstva, byly již od baroka zahrady často spojeny přímým vstupem z "piana nobile" tzv. salou terrenou. Barokní zahrada na Jezeří byla umístěna na vrchní terase, na kterou se vstupovalo přímo z tzv. lesního pokoje. Zahrada měla květinový parter a byla zdobena loubím, špalíry a alejemi, které zasahovaly až do blízkých lesních porostů. Její výzdobu umocňovaly sochy s motivy z antické mytologie. Pro zpestření zde byla umístěna rozličná vodní díla, jako kaskády, různé bazénky a fontány. V zahradě zvané Lustgarten byla umístěna oranžérie a fíkovna. Zámek byl oceňován pro svoji polohu a malebné okolí, k jehož rozsáhlé krajinářské úpravě přistoupili Lobkowiczové v roce 1836. Byl založen rozlehlý anglický park, organicky související a místními proslulými okrasnými školkami ve spodní části a přirozeně navazující na rozlehlou oboru v části vrchní, to je v bezprostřední blízkosti zámku.

Spodní část, zvanou arboretum, tvořily rozsáhlé palouky, lemované či přerušované partiemi různých dřevin a doplněné třemi rybníky, napájenými vodou z Albrechtického a Šramnického potoka. Travnaté plochy byly oživeny četnými květinovými záhony, fontánami a vodotrysky. V blízkosti budovy zámeckého zahradnictví se nacházely vysoké skleníky, ve kterých byly umístěny palmy a jiné teplomilné rostliny, které se v teplých měsících umisťovaly ven a podél pěšin vysypaných bílým pískem. Mezi drobnými stavbami zahradní architektury vynikal romantický pavilon a dále pak tzv. švýcarský dům, postavený na břehu rybníčka s umělým vodopádem ve svahu pod zámkem. K zajímavým prvkům zámeckého parku patřila ptačí voliéra, vyhlídkové terásky, či pavilony, z nichž nejznámější Josefinina vyhlídka byla umístěna na svahu Svatojánského vrchu.

Zámek Jezeří - Čertova kaple

Jezeřské arboretum se mohlo pochlubit řadou velmi cenných exemplářů dřevin. Jednalo se o převislé buky, habry, jedlé kaštanovníky, zmaliničníky japonské, liliovník tulipánokvětý, platan pestrolistý, jeřáb břek a statné šácholany (magnolie). Raritou byl tzv. "Albrechtický dub", který rostl na spodní hranici zámeckého parku. V topografii Čechy Bedřicha Bernaua z roku 1896, je tento strom spolu s dalšími třemi popisován s velkou úctou a obdivem: "....jest pravý velikán i co objemu i co do vzrůstu. Říkají dubu tomu "hraniční dub" a objem jeho ve výši 1 m nad zemí obnáší 11,6 m, tudíž průřez 3,7 m. Stáří ctihodného tohoto obra páčí se na 1000 let..." S tímto památným stromem se však již dnes nesetkáme. Jeho život skončil dne 5.8.1993, kdy byl úmyslně zapálen; viník nebyl bohužel nikdy vypátrán.

Smutný osud postihl i zámecký park, z něhož se do dnešních dnů dochovala pouze spodní část, a to ve značně zanedbaném stavu. O upuštění od památkové ochrany požádaly poprvé již v roce 1978 Doly V.I.Lenina. Pod tlakem stranických orgánů na Mostecku zahájilo ministerstvo kultury v dubnu 1979 řízení směřující k likvidaci parku. Rozhodnutí bylo vydáno 27.7.1983, ale již dne 25.10.1983 bylo samotným ministerstvem zastaveno. Na nátlak SHD byla v roce 1985 zbytečně zrušena památková ochrana horní části parku. V roce 1987 se rozhodlo o záchraně zámku Jezeří, ale v parku byly dále prováděny neadekvátní zásahy. Doly znovu usilovaly o jeho likvidaci, ale po četných občanských protestech ministerstvo kultury potvrdilo dne 18.10.1990 památkovou ochranu parku s tím, že v budoucnu bude oporou ekologické stability celého území. Následující léta prokázala, že si torzo zámeckého parku zaslouží další ochranu i odpovědnější přístup k jeho obnově.

Text a fotografie převzaty z oficiálních webových stran Státního zámku Jezeří.