Ještě k dávným ředitelům…František Nečásek
Dnešní kapitolou „z galerie ředitelů“ postoupíme dále (či hlouběji) do 50. let minulého století. Představíme si dalšího z rozhlasových ředitelů - Františka Nečáska.
Už jsme uvedli v souvislosti s předchozím ředitelem Jozefem Vrabcem – rozhodujícím orgánem pro řízení Československého rozhlasu se staly po velké a sovětským vzorem motivované reformě z roku 1952 ministerstvo informací a Československý rozhlasový výbor. Existence těchto orgánů však nebyla dlouhá - už v roce 1953 bylo ministerstvo informací zrušeno a po něm také Čs. rozhlasový výbor. Na krátkou dobu byla pro řízení rozhlasu nalezena forma hlavní správy ministerstva kultury bez samostatné pravomoci programové, hospodářské a administrativní. Konečným řešením se stala od 1. dubna 1954 na obdobídalších tří let forma samostatné právnické osoby, působící nadále jako samostatná rozpočtová organizace ministerstva kultury. Do jejího čela byl znovu po dvou letech postaven „ústřední ředitel“ se čtyřmi náměstky vesměs programového zaměření: ústředním ředitelem byl jmenován František Nečásek (v letech 1953–1954 tajemník ÚV KSČ), prvním náměstkem se stal oblastní ředitel pro Slovensko Jozef Vrabec, dalšími pak Jaromír Hřebík jako ředitel domácího vysílání, Aleš Suchý jako ředitel zahraničního vysílání a Karel Kohout, ředitel televize.
František Nečásek (1913–1968) V letech 1934–1938 redaktor Rudého práva, 1941–1945 vedoucí redaktor českého a slovenského vysílání moskevského rozhlasu, 1945–1946 šéfredaktor Mladé fronty, 1948–1953 přednosta kulturního a tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky, 1953–1954 tajemník ÚVKSČ, 1954–1957 ústřední ředitel Čs. rozhlasu a televize, 1957–1959 předseda Čs. výboru pro rozhlas a televizi, 1959–1968 ředitel nakladatelství Odeon Praha.
Z takto stroze v číslech vyjádřeného životopisu Františka Nečáska je třeba zdůraznit – byl v historii Československého rozhlasu i Československé televize jediným ředitelem, který vedl současně obě instituce.
