Jeruzalém je městem vystavěným na víře
Na středu připadá podle židovského kalendáře „Den Jeruzaléma“.
Podle židovských komentářů k biblické Tóře zvaných midraš to byl syn biblického Noema Šem, kdo toto původně nevýznamné sídlo označil zprvu jako Šalem. Jakoby se tak naznačovalo, že Jeruzalém, který zde jednou vyroste, bude důležitý pro všechny potomky Noema – tedy pro celé lidstvo. Nejdéle je s ním však spjata židovská náboženská tradice.
V hebrejském názvu Jerušalajim najdeme souvislost se slovy učení, bázeň a světlo, zaznívá v něm odkaz na hebrejské výrazy úplnost, dokonalost i mír. Je to místo, které král David učinil hlavním městem svého království, místo, kde jeho syn Šalomoun nechal vystavět první židovský chrám a kde o staletí později stával i židovský chrám druhý. Zpravuje o tom nejen Bible, ale dokládají to i četné archeologické nálezy. V Jeruzalémě žili proroci Izajáš a Jeremiáš, k Jeruzalému se upínal židovský lid v době svého vyhnanství.
„Zapomenu-li tě Jeruzaléme, ať má pravice zapomene všechnu svou dovednost,“ praví 137. žalm a pokračuje: „Nechť jazyk můj k patru přiroste, nebude-li Jeruzalém mou radostí největší.“
V kontextu žalmu vyjadřují tato slova smutek vyhnanců, kteří, jak praví další verš, „u babylonských řek s pláčem vzpomínali“. Vztažena k židovskému náboženskému myšlení však nabývají ještě dalšího významu, který přesahuje vnímání Jeruzaléma jako pouhého potvrzení tisícileté židovské historie a odvěké státnosti. K Jeruzalému se totiž pojí i idea čistě spirituální. Příklon k němu či odvrat od něj představují opuštění víry otců či návrat k ní.
Slovy pronikavého židovského myslitele minulého století Emmanuela Lévinase: „Bez horizontální dimenze neexistuje dimenze vertikální. Aby se nebeský Jeruzalém naplnil božskou přítomností, musí se dovršit Jeruzalém pozemský – což v talmudickém pojetí znamená studovat a pěstovat Tóru či spravedlnost Tóry a studiem se přenést do jiné roviny praktického uvědomění.“
Jinak řečeno: z židovské náboženské perspektivy je Jeruzalém městem, které má svou starověkou minulost, avšak ta se vždy znovu, za našich životů, prolíná s vírou, která dějiny města spoluvytvářela a stále utváří. V tomto smyslu věřící židé ať žijí kdekoliv „jsou s Jeruzalémem“ a snad i to je důvod, proč odpůrci judaismu vždy usilovali o popření hluboké židovské vazby k tomuto svatému městu.
Je smutnou skutečností, že se tak děje i dnes, navíc prostřednictvím OSN. Tak UNESCO, její organizace pro vzdělání, vědu a kulturu, vyhradila loni v říjnu nejsvětějším místům judaismu v Jeruzalémě čistě arabské názvy dle tradice islámu.
Židovskou historii ani modlitbu však takto nelze ani oklamat, ani změnit.
