Jeremjáš
Jméno proroka, hebrejsky Jirmejáhú, není zcela průhledné. Jméno obsahuje v koncovce "jáhú" Boží jméno JHVH a první část se může odvodit od sloves zdvihat, házet nebo obelstít. Význam jména proto jasný není. O samotné osobě proroka toho ale ve srovnání s ostatními prorockými postavami víme asi nejvíce. Narodil se kolem roku 650 př. n. l., pocházel ze svatyně Anatót na území kmene Benjamin a byl potomkem kněžského rodu.
Jeho prorocké působení se klade mezi roky 627 za vlády krále Jošijáše a 587, kdy po dobytí Jeruzaléma Babylóňany je odvlečen s judskými uprchlíky do Egypta.
Víme, že Jeremiáš měl svého písaře Bárucha, který zaznamenával jeho slova, a v kap. 36 máme zaznamenanou zajímavou zprávu o vzniku písemné podoby proroctví. Judský král Jojákím nechává Jeremiášův svitek spálit, ale Báruch jej napíše znovu a přidá k němu ještě další Jeremijášovy výroky. Za jádro knihy, rozdělené do 52 kapitol, jsou považovány Jeremjášovy výroky zapsané Báruchem, ale moderní badatelé uvádějí, že i Jeremjáš se stal jakýmsi modelovým vzorem proroka, proroka volajícího k pokání, a tak byly do této knihy zahrnuty i původně anonymní látky, ovšem stejného jeremijášovsky kajícného ražení. Téma pokání, které jako jediné otvírá zpět cestu k Bohu, je tedy ústředním motivem této knihy. K dalším teologicky důležitým momentům knihy patří varování před přehnaným spoléháním na bohoslužebný kult a chrám (kap. 7), zaslíbení příchodu nového pastýře (kap. 23) a ustanovení nové smlouvy mezi Bohem a člověkem v srdci člověka (kap. 31).
Řecké znění knihy v Septuagintě je oproti hebrejskému masoretskému textu asi o 2700 slov kratší a řazení některých kapitol je jiné. Tyto odlišnosti není možné přičíst na vrub změnám překladatelů. Moderní badatelé tedy měli za to, že ještě krátce před ustálením židovského kánonu byly v oběhu dvě verze této knihy, jedna delší a jedna kratší. Toto bylo potvrzeno nálezy v Kumránu, kde byly nalezeny tři hebrejské svitky proroka Jeremiáše, z nichž jeden odpovídá z velké části znění Septuaginty.