Jedinečné skleněné mozaiky Rudolfa Dzurka hostí výstavy v Praze i v Železném Brodě
Romský výtvarný umělec Rudolf Dzurko tvořil originální mozaiky ze skleněné drti, kterou lepil na sklo. Je naším nejznámějším neprofesionálním romským výtvarníkem a patří k pětici velkých hvězd výstavy Otevřená cesta / Phundrado drom, která je umístěna v pražském Letohrádku Kinských. Od 3. září má navíc samostatnou výstavu v Železném Brodě, která má název Poskládáno ze skla a je umístěna v Městské galerii Vlastimila Rady.
Řada děl Rudolfa Dzurka je zastoupena ve sbírkách Muzea romské kultury v Brně, které je zapůjčilo na obě současné výstavy v Praze a Železném Brodě. Součástí pražské výstavy Otevřená cesta / Phundrado drom jsou i komentované prohlídky. Ředitelka muzea Jana Horváthová na jedné z nich tvorbu Rudolfa Dzurka zasadila i do širších historických souvislostí.
„On byl původem také ze Slovenska jako většina našich Romů. Většina našich současně žijících Romů v Česku je původem ze Slovenska, skoro 90 %, přicházeli po 2. světové válce. Taktéž rodina Rudolfa Dzurka. On se narodil v roce 1941 v Pavlovcích na východním Slovensku v malé vesničce, ale už v roce 1945 po válce přichází s rodinou do Česka. Romové přicházeli, aby zde nalézali práci, zejména v oblastech vylidněných po Němcích, v oblastech, kde se znovu rekonstruoval nebo budoval průmysl. Čili přichází do severních Čech. A tam v oblasti Kamenického Šenova, Úštěku, Újezdu byly bižuterní závody. On potom jako dospělý tam začal pracovat jako dělník bižuterních závodů.“
Bižuterní závody často užívají drobné skleněné korálky.
„On vynalezl techniku, že rozdrtil tyto korálky nějakými kladivy, a z té drti potom sypal obrazy. S tvorbou začal v 70. letech a už v roce 1977 měl první výstavu, již organizovala Milena Hübschmannová, která pomáhala romským osobnostem k tomu, aby se o nich širší veřejnost dozvěděla, protože poznala ten potenciál romských tvůrců, romské kultury a zejména romského jazyka, který je tou největší pokladnicí romské kultury.“
Jak je na výstavě patrné, Rudolf Dzurko často zobrazuje i hudebníky.
„On sám byl aktivní hudebník, hrál výborně na basu. Kromě toho, že byl výtvarník a tvořil obrazy, vyřezával i ze dřeva a dělal sochy z pískovce. Tady máme ukázky jeho opravdu krásné sochařské tvorby, vlevo vzadu je to Strom života, předtím je Chvála bláznovství. A tady je jeho kamarád – muž, kterému se říkalo Dýně.“
Jeden z jeho obrazů má název Ďábel vzal Cikánovi housle.
„Vidíme tady toho ďábla v podobě draka, satana, jak odnáší Cikánovi housle – to je symbolika komunismu. Ano, dnes mnozí Romové řeknou: ‘Za bývalého režimu jsme měli práci, měli jsme jí zajištěnou, dneska pracovat nemůžeme,’ takže se trochu vracejí v takovém růžovém poblouznění ke komunistickému režimu, ale úplně už si možná nechtějí uvědomit, že právě komunistický režim byl ten, kdo zahájil tvrdou, státem řízenou asimilaci Cikánů, který romskou kulturu likvidoval psychologicky, morálně. Romský jazyk označoval jako hantýrku. A Rudolf Dzurko to věděl přesně, on zažil tu dobu, i realizaci zákona o zákazu kočování v roce 1959, kdy všichni kočovníci museli rázem zůstat na jednom místě, v jednom únorovém týdnu byla odmontována kola vozů, byli odvedeni koně na jatka. Ale i Romové, kteří nekočovali, nesměli měnit místo pobytu, dostali razítko do občanky, takže bylo i velmi těžké putovat za příbuznými nebo do práce. A on právě vzpomíná na to, že z tradičních hudebníků se najednou stali kopáči, ženy byly uklízečky. Měli práci – ale jakou? Školní vzdělání bylo velmi nedokonalé, protože většina Romů se pak dostávala do zvláštních škol, ve kterých neměli naději na vyšší vzdělání.“
Rudolf Dzurko ve svých obrazech také vypráví historky z romského života, které zná z dětství. A některé své obrazy pojal jako autoportrét.
„Tady je autoportrét samotného výtvarníka Rudolfa Dzurka a je to Celkem spokojenej Cikán na kříži – CSc. – komunistický titul. To je jeho velmi typický obraz, protože Dzurko se ve svém díle velice vypořádával se smrtí a vypořádával se s ní celý život. Takže ta kostra, která ho objímá nejvíc, je právě jeho nejvěrnější milenka Smrt. Jinak miloval život, miloval ženy, ale nejvěrnější milenka byla ta Smrt.“
Výstava Rudolfa Dzurka v Želeném Brodě potrvá do 2. října. V Praze si velkou výstavu Otevřená cesta můžete prohlédnout do konce května 2024.