Japonská mytologie zaujala francouzského malíře

8. červenec 2008

O pozoruhodné vlastnosti japonské kultury se podle deníku Asahi často nejsoustavněji zajímají cizinci, k nimž patří i francouzský malíř Marcestel Squarciafichi, který se zajímá o dávno zapomenuté japonské mýty. O historii tamějšího folklóru vypovídají hlavně dvě knihy - Kodžiki čili Zápisy o starých věcech a Nihonšoki neboli Japonská kronika. Obě pocházejí z 8. století našeho letopočtu.

Francouzský umělec, který si prostě říká Marcestel, maluje na náměty těchto legend už 38 let. Při nedávném otevření své výstavy v tokijské čtvrti Ueno si postěžoval, že je velká škoda, že samotní Japonci věnují těmto krásným tématům jen velmi malou pozornost. Jejich děti už prý o nich nevědí prakticky nic.

Podle legendy stvořil či zplodil japonské ostrovy božský pár Izanagi a Izanami. Světlo celému světu vdechla sluneční bohyně Amaterasu, která na Marcestelově obraze vypadá jako Panna Marie. Obliba děl francouzského obdivovatele japonské kultury už překročila hranice východoasijské ostrovní země, ale jeho obrazy najdete i ve 22 japonských svatyních, které je od malíře získaly v posledních deseti letech darem. Když Marcestel přijel roku 1970 ve svých 27 letech do Japonska, jeho přítel mu dal knihu Kodžiki, aby mu pomohl se studiem japonštiny. Francouzský malíř pak rychle propadl kouzlu mýtů hostitelské země.

Mytologie zajímala Marcestela už od dětství. Jeho rodiče vlastnili Cap Estel, přepychový hotel na středozemním Azurovém pobřeží, a jeho rodné městečko Eze leží nedaleko Nice. V hotelu nějaký čas bydlel Charlie Chaplin i Greta Garbo, slavný malíř Marc Chagall žil hned za rohem a Marcestela obklopovala od dětství směsice mnoha jazyků. Od sedmi let začal shromažďovat knížky se starými pohádkami všemožných národů a kultur. Když jeho otec trval na tom, že syn bude studovat ekonomiku, Marcestel ho poslechl a k určenému univerzitnímu oboru si přibral i ruštinu. Na Univerzitě orientálních jazyků se setkal i s čínštinou a její písmo kandži, které používá i japonština, ho svou krásou okamžitě uchvátilo. Marcestel se naučil čínsky i japonsky a dnes ovládá osm jazyků.

Člověk s takovým jazykovým talentem se snadno uplatnil v diplomacii, v níž spolupracoval s legendárním zakladatelem Evropského společenství, francouzským ministrem zahraničí Robertem Schumanem. Marcestelův život však úplně změnil rok 1970, kdy se vypravil na Světovou výstavu v japonské Ósace.

"Byl jsem zrovna na návštěvě u svého přítele a hráli jsme karetní hru hanafuda na vyhřívaném stolku zvaném kotacu. Karty byly tak krásné a kotacu tak krásně hřál., že jsem se okamžitě zamiloval do japonské kultury a její mystiky." Když se Marcestel pustil do četby starých japonských legend, okouzlila ho myšlenka, že Japonci nalézali své bohy v přírodě, ať to byla řeka, hora či strom, a jejich životním cílem se proto stala harmonie.

Marcestelovo setkání s japonskou mytologií a malířskou technikou zvanou kijomizudera mělo na mladého Francouze tak silný vliv, že se vzdal diplomatické kariéry a rozhodl se, že bude jako malíř nastálo žít v Japonsku. V následujících letech se učil japonské kreslířské technice nidžimi a navštívil řadu provincií, kde vznikaly legendy, které ho tak zaujaly. Jejich duch je tam podle něj cítit ještě dnes, ale zájem Japonců o vlastní folklór v moderní době velice upadl.

Marcestel se proto rozhodl jako malíř interpretovat mýty řady jiných zemí, jako je Čína a Jižní Korea. V posledních dnech dokončil obraz, v němž se mísí čínská a řecká mytologie, který si u něj objednala čínská umělecká nadace u příležitosti nadcházejících olympijských her v Pekingu. Mytologie podle něj nezná žádné hranice a nakonec prý na světě existuje jediný univerzální mýtus, který sdílí úctu k přírodě a lidskosti. Marcestel je přesvědčen, že se ve svých 65 letech přiblížil k ideálu, který začal hledat už jako chlapec. "Začínám být schopen věřit, že lidé se v hloubi duše příliš neliší," říká stárnoucí francouzský malíř žijící v Japonsku, "protože milují a uctívají v podstatě velice podobné věci." Marcestel Squarciafichi vystavuje své obrazy v japonském městě Dazaifu v prefektuře Fukuoka do 27. července.

autor: Jan Černý