Jakou chceme mít národní květinu

Mateřídouška
Mateřídouška
Před časem jsme posluchače Meteoru informovali o tom, že ve Spojeném království volili květinu jednotlivých hrabství i celého národa. Uvažovali jste tehdy o tom, zda bychom i my neměli mít svou národní květinu. A posluchači Meteoru nám poslali celou řadu nápadů a návrhů.

Čeřovský: Chtěli jsme vědět, jaký je názor posluchačů, jaká by u nás v Česku měla být národní květina. Přišla celá řada návrhů, a když tak se jimi probírám, zjišťuji, že převažuje violka vonná, maceška rolní, pomněnka, chudobka a také hvozdíky. Zcela jednoznačně ale vítězí mateřídouška. Je zajímavé, že na rozdíl od některých jiných států, které mají své národní květiny, u nás se posluchači vyslovují spíše pro skromné rostlinky, zatímco jiné národy mají třeba exotické orchideje. Je to pochopitelné pro státy v oblasti tropické, ale i při hlasování ve Velké Británii hodně lidí hlasovalo pro evropské orchideje, přestože ty zrovna nejsou příliš hojnými a běžnými květinami.

Budil: Takže mateřídouška vás nepřekvapila.

Čeřovský: Mateřídouška mě nepřekvapila, myslím, že velice hezky to napsal pan František Kratochvíl z Dobřichova: "Jednozačně první mateřídouška, krásně voní, psal o ní Erben a navíc se ztrácí." Je to jednak hezky řečeno a také je to příznačné pro naši situaci. Kdysi běžná, velmi příjemná, i když nenápadná, polštářovitá bylinka, která se kdysi velice hojně vyskytovala na mezích, suchých paloucích, sušších loukách, lesních okrajích, dnes bohužel mizí.

Budil: Ale nehrozí mateřídoušce úplné vyhynutí? Že bychom měli národní květinu pouze ve vzpomínkách?

Čeřovský: Úplné vyhynutí jí nehrozí, a jak se naše venkovská krajina přece jenom trochu zlepšuje, lze doufat, že i mateřídouška se opět více rozroste a budeme zase mít voňavé lesní okraje, pásy na okrajích polí a podobně. S tou mateřídouškou je ale trochu problém. Když se totiž podíváte do posledního Klíče ke květeně České republiky, konečně vydaného před zhruba dvěma lety, najdete tam mateřídoušek celkem sedm druhů a ještě několik poddruhů. Takže nám už zmizel ten starý kolektivní druh mateřídouška obecná, Timus serpilum. Dokonce podle nového Klíče je tento latinský název použit pro mateřídoušku úzkolistou, rostlinu písčin, která se dříve jmenovala Timus angustifolius.

Budil: Takže vy byste s názorem posluchačů souhlasil?

Čeřovský: Já bych s názorem posluchačů souhlasil, myslím si, že je to typicky české, navíc jde o rostlinu léčivou s velice zajímavými účinky.

Budil: Takže v referendu byste i vy hlasoval pro mateřídoušku?

Čeřovský: Dokonce bych se k mateřídoušce přiklonil.

Budil: A co vaše osobní rostlina, která vás provází ve vašem životě botanika a ochranáře?

Čeřovský: Má osobní rostlina je rostlina trochu excentrická na rozdíl od mateřídoušky, je to také určitá rarita v okolí Prahy. Je to kandík psí zub z Medníku, protože rodiče kdysi měli na Hradišťku pod Medníkem chatu, takže jsem tuto rostlinu měl příležitost od svého dětství sledovat a činím to dodnes. Vydal jsem se za ní i na některé další evropské lokality a její obrázek mám nad svým pracovním stolem, obrázek, který byl pořízen pro Červenou knihu, do které je také kandík psí zub zařazen.

Spustit audio
autoři: Ivo Budil, RNDr. Jan Čeřovský