Jak si gorily hrají

6. prosinec 2007

Pražská zoologická zahrada má v pavilonu goril už druhé mládě. Lidé jej velice rádi pozorují - čím je Tatu starší, tím zábavnější je pohled na jeho hry. Ještě nedávno jsme takto sledovali jeho starší sestru Moju a dnes už nás baví jejich společné lumpárny. Zašli jsme proto za etologem RNDr. Markem Špinkou, CSc., který nám o gorilích hrách řekl velice zajímavé věci. A my si je samozřejmě nenecháme jen pro sebe.

Podobně jako u jiných savců, můžeme u goril rozeznat tři základní typy her.
1. hry lokomoční (tzn. pohybové) Při těchto hrách se mláďata honí, houpou, skáčou, kloužou atd.
2. hry sociální Zvířata nějakým způsobem interagují, tj. jedno honí druhé, nebo na něj např. jakoby útočí.
3. hry s nějakým objektem Mláďata zkoumají nějakou věc, různě s ní manipulují, snaží se jí zničit atd.

Všechny tyto tři typy her se často a velice rychle střídají, přičemž během nich mláďata stále komunikují mezi sebou. Naznačují si, že chtějí ve hře pokračovat, a dokonce si (pokud na sebe třeba útočí) dávají najevo, že se jedná jenom o hru, aby si to jeho partner nevysvětloval špatně a nepřestal si hrát! Těmito signály jsou konkrétně u goril různé druhy "hravé tváře" tedy výrazy typu "neboj, jedná se jenom o hru, nechci ti ublížit!" Jenom pro ilustraci můžeme onu "hravou tvář" srovnat s velice známým psím úklonem (přední tlapy natažené a hlava skloněná k zemi, tělo je prohnuté do luku), kterým náš čtyřnohý přítel dává člověku i jinému psu najevo, že si chce hrát.

Pojď si hrát!

Mláďata si samozřejmě hrají z toho důvodu, že je to prostě baví (stejně jako děti), ale zároveň si procvičují určité dovednosti (např. jak někudy rychle proběhnout, jak zápasit atd.) Další funkcí hry je i upevňování určité fyzické, ale i psychické flexibility, pružnosti a přizpůsobivosti. Prostě se gorily později neleknou, když na ně něco nečekaně vybafne nebo se dokáží rychle vrátit zpět na nohy, pokud jsou sražena k zemi apod. Mimochodem, jejich hry velice často obsahují sebehandicapující prvky, při kterých se zvíře záměrně ocitá v nějaké nevýhodné pozici a posléze se z ní snaží dostat. Tím pádem si osvojuje různé schopnosti a zkouší, v jakém postavení vůči ostatním je.

U všech těchto aspektů gorilích her najdeme veliké podobnosti s hrou lidských mláďat. U goril chovaných v zajetí byly několikrát zaznamenány vyšší typy her, při kterých si zvíře "hraje na něco", to znamená, že se třeba ke kusu dřeva chová jako k miminku atd. Na těchto případech je také velice patrné, jak jsme si my lidé s gorilami blízcí, ovšem právě u těchto vyšších her jsou už patrné i rozdíly mezi námi a gorilami, protože lidská mláďata si takto hrají samozřejmě častěji, raději a na vyšší úrovni. Zdůrazňuji, že toto bylo pozorováno pouze u zvířat žijících v zajetí, protože zde existuje několik vysvětlení, proč to dělají. Může to být proto, že se prostě víc nudí, také se dají lépe pozorovat, ale v neposlední řadě i proto, že určité typy chování mohla "okoukat" od lidí. Dá se také říci, že dokud dítě nezačne mluvit (cca začátek druhého roku věku), jsou si hry lidských a gorilích mláďat velmi podobné, ovšem ve vyšším věku si člověk začíná víc "hrát na něco" a zvířata zůstávají na stejné určité úrovni, protože pro tento vývoj her nemají dispozice. Ale fyzické hry zůstávají i pro lidi důležité po celý život - stejně jako u zvířat.

To koukáte, co?
autor: Petr Rajchert
Spustit audio
Projekt Odhalení