Jak se smějí primáti
V posledním týdnu proběhla světovými médii vlna článků o tom, jak se smějí primáti. Velký zájem vyvolal příspěvek v časopisu Current Biology, popisující chování primátů. Závěry, které předkládá, byly získány v dlouhodobém výzkumu, jež byl prováděn řadu let v Portsmouth University ve Velké Británii.
Jak vědci zjistili, smích u primátů a člověka má společné kořeny. Jeho funkce je zhruba stejná jak u lidí, tak i u jiných primátů, především u velkých lidoopů, kam řadíme gorily, šimpanze, bonoby a orangutany. I když smích jako takový se liší svým zvukem u jednotlivých druhů, příčiny jeho vzniku jsou obdobné. Vědci zkoumali smích u 25 druhů primátů včetně člověka tak, že dotyční jedinci byli lechtáni.
Na základě analýzy 11 různých parametrů bylo zjištěno, že klíčové znaky smíchu jsou u těchto druhů velice podobné. Nejblíže člověku, co se smíchu týče, je bonobo, nejdále je siamang (primát, žijící v Asii, patří k gibonovitým - malým lidoopům). Orangutani zůstali někdy uprostřed. Tyto výsledky se shodují s genetickou analýzou příbuznosti jednotlivých druhů primátů.
Zkoumání smíchu, úsměvu a humoru u primátů není nové. Za posledních deset let proběhlo několik sympozií, workshopů a konferencí na toto téma. Je nutné podotknout, že lidoopi se smějí, nejenom když jsou lechtáni. Smích se vyskytuje především v rámci herního chování. Vzpomínám si, jak se gorilí sameček Pong, který žil v pražské zoo před povodní 2002, smál doslova "od ucha k uchu", když si hrál s Markem Ždánským (plácal ho rukou přes mříže). Často můžeme pozorovat, jak se směje gorilí slečna Moja, když si hraje s ošetřovateli. Nakonec ti, kdo si prohlíží fotky ze Zoo Praha, umístěné na Rajčeti, mi určitě dají za pravdu.
Jak se směje gorila, když ji lechtá ošetřovatel, můžete vidět zde.
