Jak nebezpečná je gorila?
Když se černoši plíží ve stínu tropického pralesa, poznají někdy blízkost těchto obávaných lidoopů podle toho, že náhle zmizí jeden z jejich druhů - je vytažen na strom a stačí nanejvýš vydat krátký chraptivý výkřik. Za několik minut pak spadne na zem jeho uškrcená mrtvola.
Jen deset let poté, co Savage a Wyman popsali v roce 1846 gorilu jako samostatný živočišný druh, napsal britský anatom Richard Owen tuto informaci do seriózního britského tisku. Neměl s gorilami osobní zkušenosti, ale uvěřil všem zprávám, které řídce přicházely z málo dostupných oblastí západní rovníkové Afriky od různých dobrodruhů, hledačů bohatství, lovců zvířat a slonoviny či misionářů. Ti sami předávali dále historky, které se na svých výpravách dozvídali, samozřejmě vždy patřičně zveličené a přikreslené.
Je známou skutečností, že lidé se rádi straší představami o nebezpečnosti goril, o jejich neskutečném vzrůstu, schopnostech. V černé Africe předminulého století navíc objevovatelům neznámých krajin splývali lidoopi s domorodými kmeny a hranice mezi lidskými bytostmi a zvířaty se stíraly. Možná i tady můžeme hledat některé nadnesené představy o schopnostech lidoopů, založené ve skutečnosti na dovednostech tajemných domorodců. Právě na těchto mýtech vyrostl bájný King Kong stejně jako řada jiných příběhů s chytrými či nebezpečnými gorilami. A tyto představy nás neopustily ani dnes.
Gorila má až neskutečnou sílu. To jsme ostatně mnohokrát viděli i v přenosech v rámci projektu Odhalení. Nedělá jí velké potíže rozmáčknout nafouknutý fotbalový míč, zvednout stojící automobil nebo ho rozbít o zeď, přemisťovat obrovská břemena. Svou sílu ale nezneužívají, naopak vedou mírumilovný život. Agrese se většinou soustředí jen na náznaky, postoje, pohyby a hlasové projevy. To ovšem neznamená, že by ošetřovatelé v zoo mohli jen tak vstupovat do gorilího pavilonu. Nikdy nemohou zapomenout, že se jedná o divoká zvířata, která se mohou za určité situace stát člověku smrtelně nebezpečnými.
