Islámští teroristé pět let poté

Když před pěti lety narazila do newyorských mrakodrapů a do washingtonské budovy Pentagonu letadla plná zděšených cestujících - a pilotovaná islámskými teroristy - rychle se ukázalo, že stopy vedou do Afghánistánu. V této zemi, zdecimované dlouhými válkami a posléze vládou islámského Talibanu, sídlila organizace Al-Kájda saudského teroristy Usámy bin Ládina.

Široká koalice spojenců společně se Spojenými státy dala afghánskému vedení ultimátum a požadovala vydání zločinců. Taliban to odmítl s tím, že bin Ládin je u něj hostem a Korán zakazuje vydat hosta nepříteli. Koalice se tedy rozhodla Taliban svrhnout a posvítit si na Usámu osobně. A nejenom na něj, ale i na šéfa Talibanu Muhammada Umara.

Ve spolupráci s takzvanou Severní koalicí byla vláda Talibanu skutečně smetena. Bin Ládina ani Umara se ale při této operaci chytit nepodařilo. Předpokládá se, že utekli do sousedního Pákistánu, neboť tamní hory - a hlavně přízeň obyvatelstva jim poskytuje dostatečné útočiště. Americký magazín Foreign Policy se na svých internetových stránkách zabývá současným stavem - a hodnotí rozhodnutí pákistánského prezidenta Mušarafa.

Už podle podtitulku Mušaraf ohrožuje sebe, Pákistán i celou válku proti terorismu. Je dokonce možné, že on osobně už nebude ani dobrým spojencem. Proč? Selhává v konfrontaci s Talibanem, který si udělal z Pákistánu základnu k útokům na Afghánistán. Odkládá a marginalizuje sliby, že zavede ve své zemi demokratické reformy. Nesplnil ani slib, že přestane nosit vojenskou uniformu. A teď udělal ještě něco horšího.

Na Mušarafův příkaz zabily pákistánské bezpečnostní služby Nawaha Akbara Buktího, kmenového šéfa a bývalého guvernéra Balúčistánu. Je třeba podotknout, že Balúčistán je strategicky mimořádně důležitá oblast, a to z mnoha hledisek. Závisí na ní do značné míry územní integrita samotného Pákistánu, závisí na ní boj proti terorismu, a závisí na ní možná i politická budoucnost Parvíze Mušarafa.

Tímto činem se pákistánský prezident posunul do kategorie vůdců, kteří pro Západ ztrácejí význam - domnívá se magazín Foreign Policy . Koncem srpna zastřelili Bugtího pákistánské bezpečnostní složky poblíž jeho úkrytu v horách. Balúčistán je bohatý na nerostné suroviny a Bugtí byl tamním nacionalistou, který vedl nejrůznější ozbrojené výpady. Tamní obyvatelé si totiž myslí, že centrální vláda v Islámabádu je vykořisťuje a prospěch z nich má hlavně potomek koloniální správy, provincie Pandžáb.

Balúčistán chce proto větší autonomii a větší zisky z vlastních zdrojů. Bugtí byl proto dlouhodobě trnem v oku centrální vládě. Na rozdíl od jiných kmenových vůdců měl ale vždycky smysl pro politiku. Nedávno navrhl kompromis a byl v oblasti zřejmě vhodným partnerem, se kterým se dala udělat dohoda. Všechny plány ale padly. Mušarafovi lidé tvrdí, že bylo třeba odseknout hadovi hlavu.

Špatné je, že odstranění Bugtího oslabí pozici pákistánské armády v pohraničních oblastech, a tím i snahy sil NATO v boji proti Al-Kájdě a zbytkům Talibanu. Balúčistán představuje 43% pákistánského území. Navíc sousedí s další důležitou oblastí: Waziristánem (kde se zřejmě skrývá bin Ládin). Bude-li armáda vytlačena z hraničního pásma, je to voda na mlýn Talibanu.

Zatím je těžké předpovědět, jaké důsledky bude mít odstranění Bugtího. Obavy mají ale i nejbližší Mušarafovi spojenci. Prohlubuje se propast mezi armádou a obyvatelstvem, což je v takové zemi, jakou je Pákistán, velice riskantní. Je zřejmé, že destabilizace Pákistánu by hrála do karet islamistům, a to může být těžká rána v boji proti teroru.

Pro většinu lidí jsou myšlenkové pochody islámských teroristů zcela nepochopitelné a vymykají se jakékoliv formě uvažování v rámci západní civilizace. S pokusem nahlédnout do myslí teroristů přišly už krátce po 11. září 2001 americké noviny Christian Science Monitor. Na svých internetových stránkách www.csmonitor.com uvedly necelý týden po šokujících útocích rozhovor na téma etika a terorismus.

Na otázky odpovídal prezident Společnosti pro globální etiku Rushworth Kidder, autor několika knih a kdysi novinář, který psal komentáře i pro noviny Christian Science Monitor. A ukazuje se, že jeho tehdejší myšlenky neztratily nic na své aktuálnosti. Jedna ze zajímavých otázek se týká historie: jaké formy boje proti teroristům se už před 11. zářím ukázaly jako účinné?

Podle Kiddera je důležité uvědomit si, co vlastně terorismus je. V principu jde o jakési pochybné vysílání zpráv. Lidé, které nikdo neposlouchá a o jejichž existenci ani nikdo pořádně neví, na sebe chtějí strhnout pozornost. Mluví se dokonce o jisté analogii s pětiletým dítětem, jež tahá za sukni svou matku, zabranou do rozhovoru s někým jiným. Když to nepomáhá, tahá silněji, začne křičet a případně vylije na zem mléko - což je psychologicky vlastně takový malý teroristický čin.

Skuteční teroristé ovšem nepřemýšlejí o malých, ale "velkých" činech. A co je důležité, když nepochopíte, o co jde, jejich činy se stupňují. Jsou stále horší a horší. Když se pak na jejich činy odpovídá podobně, dosáhli svého, neboť v jejich mysli je cílem eskalace násilí. Otázka proto je, jak řešit příčinu, nikoliv důsledky.

Příčina se řeší ale velice dlouhodobě. Protože jde o ono zmíněné "vysílání zpráv", vyberou si teroristé nějaký symbol síly dané země, například Ameriky. Dvojice mrakodrapů Světového obchodního centra byla přímo ideálním terčem. Narazíte s letadlem do první věže, ale v tu chvíli tam ještě nejsou média a televizní kamery. Když už je událost na všech zpravodajských kanálech, v přímém přenosu narazíte s dalším letadlem do druhé věže. To je přesně, co teroristé chtějí - aby se o nich mluvilo pokud možno v přímém přenosu.

Nakolik si ale uvědomuje islámský terorista zlo ve svých činech? Snaží se sám před sebou nějak ospravedlnit? Je to šílenec, který nemá žádná etická kritéria? Zajímavé je, že určité hodnoty se objevují všude, i u teroristů. Jakkoliv je to neuvěřitelné, byli byste na omylu, kdybyste odsuzovali teroristy, nacisty nebo mafiány jako lidi bez jakýchkoliv hodnot. Oni ve svém kontextu mají smysl pro povinnost, v jistém smyslu i pro pravdu. Ve svých rodinách vystupují dokonce jako velice soucitní lidé.

Problémem je ovšem to, že jejich prostor pro hodnoty je minimální, omezuje se skutečně jenom na úzkou skupinu lidí, rodinu nebo teroristickou buňku či bratrstvo. Vůči všem ostatním se chovají jako k pouhým objektům, vůči kterým je žádná morálka nezajímá. Velkým výdobytkem západní civilizace a Ameriky je rozšiřování těchto hranic. Jde o to, aby do nich byli zahrnuti všichni, lidé jiné barvy pleti, ženy, příslušníci jiného vyznání.

Je to vlastně přesně opačný myšlenkový model, než ten, který mají teroristé. Ti totiž vidí svět černobíle a zcela zúženě. Považují sami sebe za nenahraditelné. Jejich vývoj jakoby nedospěl k poznání složitosti světa, k poznání, že existují i jiné odstíny, kromě černé a bílé. Myslí si, že jedině on má pravdu a absolutně nevidí cenu lidského života, včetně svého vlastního.

Teroristé ale nemohou existovat bez širší podpory. Tak jako armáda, která je v první linii, i oni musí mít promyšlené a dobře fungující zázemí, jakési týlové jednotky, a také ekonomické podmínky, jež jim umožňují plánovat a vykonávat teroristické činy. Aby se vyřešil problém terorismu, nemůže se bojovat jenom v první linii, musí se řešit podpora, jíž se radikálové těší.

Důležité přitom je nepřijmout zbraně teroristů. Říká se, že když proti bestii začnete bojovat bestiálními metodami, potom bestie zvítězila. Proti terorismu se tedy nesmí bojovat teroristickými metodami, protože potom si získají myšlenky radikálů daleko víc příznivců. Západ je demokratický a ctí lidská práva. Musí je tedy ctít i v boji proti tomuto druhu terorismu.

Přestože od 11. září 2001 uplynulo už 5 let, stále se objevují nové příběhy, jež ilustrují obrovský rozsah katastrofy, kterou islámští teroristé způsobili. Před pár dny byla zveřejněna obyčejná pohlednice, na které by nebylo nic zvláštního, kdyby se neobjevila v kontextu teroristických útoků. Je zpřehýbaná a pomačkaná a jsou na ní mrakodrapy Světového obchodního centra z leteckého pohledu.

Článek o této pohlednici má na svých internetových stránkách americký deník New York Times pod titulkem "Zpráva, přicházející z vrcholku světa". Je to pohlednice, jež nebyla nikdy doručena. Prostě jenom spadla na zem. Teď - po pěti letech - je její fotografie jedním z exponátů na zvláštní výstavě, otevřené na místě na místě, známém jako "Ground Zero".

Pohlednici našel fotograf Jonathan Torgovnik v osudný den: 11. září. Ležela v ruinách mrakodrapů. šestatřicetiletý Torgovnik bydlel na nedaleké Houston Street a viděl útok z okna své kuchyně. Jeho novinářský instinkt ho okamžitě vedl k tomu, že nasedl na kolo a ujížděl na místo katastrofy.

Ve chvíli pádu prvního mrakodrapu byl ve třetí budově Obchodního centra a když padala severní věž, utíkal v šoku směrem k domovu. Jediné, co si pamatuje, je chvíle, kdy otvíral dveře svého bytu. Odpoledne zanesl film do redakce časopisu Newsweek, a odtud ho poslali zpátky na "Ground Zero". Celou noc pak strávil v blízkosti místa tragedie a za úsvitu našel v prachu ležet zmíněnou pohlednici.

Dnes o tom říká: "všiml jsem si něčeho barevného v té spoustě šedi". Byl to panoramatický pohled na věže, osvícené sluncem. Odrážela se v nich oranžová barva, díky světlu, dopadajícímu na hladinu řeky Hudson. "Stál jsem v troskách těchto dvou 110 poschoďových budov, které prostě zmizely. Najednou jsem si uvědomil - ještě včera tady přece stály" - dodává Jonathan Torgovnik.

Na místě pak tuto pohlednici vyfotografoval, a když ji otočil, bylo tam napsáno: "Vrcholek světa, Obchodní centrum". A pod tím: "V únoru 1993 napadl mezinárodní terorismus New York, když vybuchla bomba, odpálená v autě v podzemních garážích Světového obchodního centra na Manhattanu. Zabila 6 lidí a zranila jich více než tisíc. Ačkoliv tato bomba islámských teroristů způsobila škodu 600 milionů dolarů, Světové obchodní centrum se z útoku rychle vzpamatovalo a nadále je působivou dominantou města".

Terorismus na internetu - to je téma, kterým se zabývá jeden z článků na stránkách novin Washington Times . V titulku se praví, že je to nové bojiště s novými výzvami. Dnešní generace teroristů je totiž poměrně důsledně pronásledována protiteroristickými složkami, nicméně má v ruce nové prostředky, jež jí poskytují jisté výhody v porovnání s jejich islamistickými předchůdci.

Mají přístup do kybernetického prostoru, což znamená nepřeberné množství způsobů komunikace - a tím pádem i boje. Izraelský expert Gabriel Weimann napsal na toto téma knihu, jež poznamenává, že užívání internetu ze strany teroristů roste od roku 1998 exponenciálně. Do té doby nebyla na webu ani polovina z nejaktivnějších třiceti teroristických organizací.

Dnes můžete najít skoro čtyři a půl tisíce webových stránek, sloužících cílům teroristů. Weinmannova kniha se jmenuje "Teror na internetu" a píše se v ní o tom, že terorismus drží krok s rozvojem nových technologií, a díky tomu neustále mění svoji podobu, je méně centralizovaný, méně strukturalizovaný, méně organizovaný, ale více nebezpečný v porovnání s koncem minulého století.

Gabriel Weinmann je profesorem na univerzitě v izraelské Haifě a zabývá se komunikací. Je považován za jednoho z předních odborníků na mediální formy terorismu. Současně vede program monitorování teroristických webových stránek. Tvrdí, že teroristé postupují velice promyšleně a dynamicky. V poslední době dokonce zcela změnili způsob, jakým komunikují, získávají informace, zveřejňují propagandu, a také způsob, jakým vyhrožují.

Internet je pro ně nástrojem k rekrutování nových členů, získávání peněz, vedou přes něj výcvik, organizují útoky a jejich záznamy pak vysílají do světa. Dnešní terorista už v žádném případě nespoléhá jenom na bomby a granáty. Jednou z jeho základních zbraní je počítač, vypalovačka CD a mailová adresa. Internet ve velkém využívají všechny hlavní organizace: islamisté z Al-Kajdy, Hizballáhu nebo Hamasu, stejně jako například revolucionáři z Kolumbie.

Mají celá oddělení pro multimédia, jež produkují jako na běžícím páse videa, internetové konverzace, linky na spřízněné stránky nebo fotografie, jež si můžete stáhnout, či dokonce obrázky na šetření obrazovky. Chovají se jako konglomeráty, které se neustále rozvíjejí, takže začali vytvářet dokonce internetové univerzity džihádu. Webové stránky jim současně poskytují možnost rozšiřovat své komunity kdekoliv na světě.

Do nového světla se tak dostává známá myšlenka Al-Kájdy, ustanovit celosvětový panislámský kalifát. Jeho zřízení na zemi se nedaří, ale v kybernetickém prostoru se jim může situace jevit jinak. Tito lidé jsou schopni zaměřovat informace speciálně na různé skupiny lidí - na děti, ženy, atd. - tak, aby se dosáhla maximální efektivnost jejich propagandy.

Nahrazují tím ztráty, jež jim způsobuje fakt, že organizovat výcvik nových přívrženců je stále těžší. Na internetu jsou celé manuály a knížky praktických instrukcí. Al-Kájda tam má dvouměsíčník s názvem Výcvikový tábor Al Battar. Kybernetickým prostorem se ale odevzdávají také důležité zprávy a povely. Oznamují se v něm operace na různých úrovních a koordinují se aktivity jednotlivých skupin.

Nejnebezpečnější je - podle profesora Weinmanna, fakt, že internet poskytuje možnost komukoliv "nezávislému" připojit se na centrální stránky teroristů a jednotlivě se připojit k jejich džihádu. Takoví lidé se pak velice těžko vyhledávají. Na druhé straně poskytují webové stránky velký prostor ke stopování teroristických aktivit, detekování teroristů a pro zásahy proti nim.

Z jejich stránek se dá hodně zjistit o různých strategiích, a také o rozporech mezi nimi. To všechno mohou využívat bezpečnostní služby jednotlivých zemí. Celá záležitost s internetem a teroristy na něm otvírá také otázku rovnováhy mezi občanskými svobodami a potřebou monitorovat zločin - dodávají na závěr noviny Washington Times .