I přes pronásledování počet křesťanů v Číně stoupá
Na začátku byla snaha pomoci pronásledovaným křesťanům za železnou oponou. Už v roce 1972 proto založil německý pastor Waldemar Sardaczuk organizaci nazvanou Akční výbor pro pronásledované křesťany. Podporovala především nelegální skupinky letničních křesťanů ve východní Evropě, kterým dodávala Bible a křesťanskou literaturu. Po pádu železné opony se těžiště činnosti organizace přesunulo ještě dále na východ. O této pomoci určené především čínským křesťanům z podzemních církví vyprávěl takřka osmdesátiletý Waldemar Sardaczuk při své návštěvě Chebu.
A je to nejen Čína, ale také Severní Korea, Uzbekistán, Irák či Egypt. Tam všude se Akční výbor pro pronásledované křesťany angažuje. Čínská církev však patří se svými více než sto milióny křesťanů k nejrychleji rostoucím na světě. Vyznat se přitom v čínských poměrech není vůbec jednoduché. Existují zde církve státem uznané a kontrolované, ale také církve podzemní. Týká se to jak katolíků, tak protestantů. Právě mezi nimi se přímo lavinovitě šíří hnutí tzv. domácích shromáždění. Milióny lidí se nescházejí v modlitebnách, ale ve dvaceti – třicetičlenných skupinkách v domácnostech nebo v lesích. Je zde akutní nedostatek Biblí i jakékoli další křesťanské literatury, takže se Bible stále ještě opisují ručně... Na otázku, zda jsou tito křesťané v Číně pořád za svou víru pronásledováni, Waldemar Sardaczuk odpovídá:
„Mnozí křesťané jsou ve vězeních, jsou pronásledováni, nesmí se setkávat, policie může kdykoli vtrhnout do shromáždění a pozatýkat jeho účastníky. A taky požadují potom velké částky výplatného z vězení.“
Podobnou praxi, jaká je v Číně, znají křesťané prakticky ve všech zemích s komunistickými vládami, jako je Vietnam, Laos nebo Kuba. Neregistrovaní křesťané to nemají jednoduché ani v bývalých sovětských středoasijských republikách. Zde je oficiálně povolen islám, pravoslaví a katolická církev. Letniční či evangelikální křesťané působí však nadále v ilegalitě. O situaci v Uzbekistánu Waldemar Sardaczuk vypráví:
„V prosinci se stalo v Uzbekistánu, když policie nachytá někoho při účasti na křesťanském shromáždění, potom pokuta za tuto účast je v případě jednotlivce stonásobek jeho měsíčního platu. V případě německého občana by to znamenalo, že by ten jednotlivec musel zaplatit sto padesát tisíc euro. Samozřejmě, že to nemůže nikdo zaplatit. Ale teď oni tím získávají moc jim vzít a zabavit všechen majetek. Oni ji m vyklidí byt a nechají tam jen stůl, židli a matraci.“
Asi nejkrutější pronásledování zakoušejí křesťané v Severní Koreji. Kdo je odhalen jako křesťan, je okamžitě deportován i s celou rodinou do pracovního tábora. U koho je nalezena Bible, je zastřelen. Lze vůbec do takové země dodávat nějakou pomoc? Akční výbor pro pronásledované křesťany se o to pokouší tak, že zabezpečuje v rámci humanitární pomoci pravidelné dodávky mléka a chleba pro sedm tisíc korejských dětí. Při této příležitosti se občas podaří nějakou pomoc doručit i tajným křesťanům.
A co podzemní církve nejvíce potřebují? Vedle praktické pomoci jsou to především modlitby křesťanů ve svobodném světě a také jejich zájem.
