Hrátky s hlavolamy pokračují
Ti, kdo chtěli dnes ráno kolem osmé hodiny sledovat náš nepřetržitý přenos z pavilonu goril, byli možná zklamaní. Vodiči a vodičky kamer se sice usilovně snažili dostat do zorného pole Moju, Tatu a ostatní, ale někdo jim neustále ujížděl s kamerou ke sklu, kde se nedělo nic. Těmi zlými jsme byli my - štáb televizních magazínů Odhalení...
U skla jsme totiž připravovali další drobný pokus s našimi gorilami a kameru z pavilonu jsme potřebovali na prostřihy. Takže se omlouváme, že jste několik desítek minut neviděli přesně to, co jste chtěli.
A co jsme s gorilami zkoušeli? Asi si pamatujete, že gorily dostaly v lednu takový hlavolam, který vypadá jako velký dřevěný ježek v kleci. Jenže uvnitř není ostnatá koule, ale jablka. A k nim se lze dostat jen tím způsobem, že se červené lanko vyvleče z několika dírek (jako když se páře steh) a pak se může odklopit dřevěná bočnice a jablko je volné. Jenže pro gorily byl tento hlavolam přece jenom moc těžký, a tak jsme se rozhodli, že to budeme gorily postupně učit.
Přemluvili jsme Marka Ždánského, aby se posadil ráno před otevřením pavilonu (dokud nejsou gorily rozptýlené návštěvníky ani očekáváním svačiny v ložnicích) do návštěvnického prostoru a přes sklo jim trpělivě a opakovaně ukazoval, jak ježka v kleci otevřít. A právě dnes ráno jsme začali, a proto jsme potřebovali i kamery, abychom vám průběh celého učení mohli ukázat v magazínu po Velikonocích.
Nejdříve přišla ke sklu Shinda. Pozorně sledovala Marka, ale příliš dlouho ji to nebavilo. Jako druhý se gorilí školy manuální zručnosti zúčastnila Moja. Ta vydržela Marka sledovat nejdelší čas ze všech. Není ale jisté, zda se dostatečně soustředila, protože u toho občas dělala blbosti - máchala rukama a padala na záda. Inu, ještě to není student zralý na těžší látku a vyšší učení. Ale nepodceňujme ji. Třeba to bude právě ona, kdo nakonec jako první hlavolam vyluští.
Jako poslední přišel na řadu Richard. Ten Markův návod sledoval velice pozorně - doslova bez mrknutí okna. Dokonce několikrát pokýval hlavou, jako že chápe. Ale kdo ví, co to ve skutečnosti znamenalo. Sám Marek byl jako vždy optimista. Byl přesvědčen, že by to gorily zvládly hned po první lekci. My jsme ovšem trochu opatrnější, a tak se Marek musel uvolit, že ještě tři rána bude s nimi látku opakovat.
Takže naše další hra v Odhalení spočívá v tom, zda je možné gorily něco naučit pouhým předváděním, když tu bude silná motivace - hlavolam plný jablek.
