Hovory na pokračování - II. část
Marek Ždánský přerušil své vyprávění o ošetřování goril a šel obhlédnout situaci v pavilonu. Dopoledne bylo potřeba zajistit úklid expozice a dopolední svačinku. Podle neustále vyzvánějícího telefonu bylo zřejmé, že ho zdržuji od práce, přesto dál ochotně odpovídal na otázky. Dnes bude řeč o chovu goril v zajetí a budoucnosti pražské gorilí rodiny.
Uplatňují renomované zoo v Evropě stejná pravidla bezkontaktního chovu nebo stejné zásady krmení? Jak s nimi spolupracujete?
Já jsem byl několikrát v zahraničí na stáži, hodně v holandských zahradách a v Německu. Moje první stáž byla ale ve Dvoře Králové nad Labem - tam jsem se naučil opravdu hodně, děkuji zato všem tamním kolegyním. Tehdy, asi před třinácti lety, byla zoo ve Dvoře, co se týče chovu lidoopů, nejkvalitnější zoo u nás. Co se týče zvyklostí, v některých zoo mají podobné postupy jako my, jinde je přístup odlišný. Například v některých holandských nebo britských zahradách chodí ošetřovatelé přímo ke gorilám do expozice - ale ten člověk je zná odmalička, je vlastně pro gorily součástí skupiny. Ale já tento přístup nezastávám. Nemám důvod k nim chodit a nechci, aby byly zbytečně fixovány na jednoho člověka. Pokud potřebuji, ony na zavolání přijdou k mříži, ale když nechtějí, tak zkrátka nekomunikují.
Obrovskou událostí pro mě je, že se naše gorily rozmnožily. Mláďata má sice jen Kijivu, ale i tak ta skupina začala s mláďaty konečně žít. Do té doby v podstatě posedávaly a čekaly jen na jídlo. Teď s mláďaty řeší spoustu problémů - chvíli je někdo z nich naštvaný, některá ze samic je v říji, mláďata do toho blbnou. Mám radost, že jejich život vypadá tak, jak jsem dříve viděl v jiných zahradách. Samozřejmě různé věci okoukáváme, z každé cesty si něco přivezu. Prodiskutujeme to s děvčaty, zda je to možné v našem pavilonu realizovat, někdy to jen zkusíme, někdy se to povede zavést dlouhodobě. A návštěvníci, kteří cestují i do zahraničních zahrad, si takových vylepšení všímají. Naopak věci, co jsme jako novinku zavedli u nás, můžeme časem spatřit v zahraničí.
Co čeká pavilon goril v nejbližším půlroce, plánujete nějaké změny?
Musíme udělat něco s výběhem, ten se mi vůbec nelíbí - vyměníme staré stromy a gorilí prolézačky, ve výběhu bude stříška. Rád bych projednal s panem ředitelem další změnu. Tam, kde je venkovní výběh tamarínů, z boku pavilonu, z celého toho kopečku bych chtěl udělat druhý výběh pro gorily. Technicky to není náročné, vybourá se jen vchod pro gorily a jednoduše by se prostor obezdil a návštěvníci by koukali na gorily přes sklo. Každý den by mohly být gorily v jiném výběhu a měly by u nás opět o něco pestřejší podmínky pro život. Zatím je nápad ale na jen papíře, snad se podaří ho prosadit. Finančně by to nemělo být tak náročné. A do třetice, chtěl bych příští rok sem do Prahy dostat novou gorilí samici. Ovšem jednání o tom jsou zatím v plenkách, i když je tu šance na úspěch. Vše by se mělo rozhodnout na jaře. Necháme se překvapit.
Rád bych dořešil možnosti Shindy - zda jí můžeme z veterinárního hlediska nějak pomoci k zabřeznutí. V tuto chvíli naši veterináři v zahraničí zjišťují, co bychom mohli podniknout - zatím ale není žádná jednoznačná varianta na dohled. Nejposlednějším řešením by bylo Shindu odvézt do jiné zoologické, kde by měla šanci zabřeznout s jiným samcem. Možnou příčinou její dosavadní neplodnosti může totiž být, že jí Richard jako potenciální otec nesedne. K tomu bychom ale přistoupili až po vyčerpání všech jiných eventualit.
Tatuovi budou dva roky, takže už se příští rok teoreticky rýsuje možnost, že by Kijivu zase zabřezla, podobně, jako tomu bylo po porodu Moji. Ale u některých samic je pauza mezi porody čtyři i pět let, je to velmi individuální.
A co se týče Kambušky, myslím si, že s tím, jak Moja bude stárnout, se bude Kamba postupně víc fixovat na Tatua a zkrátka se přeorientuje na jiné "vnouče". Moja, ta u nás ještě tři až čtyři roky bude a musí se ve skupině co nejvíce učit, aby co nejlépe zapadla do nové rodiny jinde a mohla mít mládě. To by pro mě bylo to největší vítězství.
Z toho by určitě měli radost všichni Mojini příznivci.
Příště se v rozhovoru budeme věnovat samotnému projektu Odhalení.
