Hovory na pokračování - I. část
S Markem Ždánským se moc dobře povídá. Svoji práci zná do nejmenších detailů, je na něm vidět, že ji dělá s láskou - a také je velmi hovorný, což, prosím, považujte za klad, protože mluví zasvěceně a k věci. A tak vznikl tento rozhovor v zázemí pražského gorilího pavilonu, který se dotkl mnoha témat. A protože dobrého pomálu, servíruji jej po jednotlivých chodech. Specialitou dnešního dne budou úskalí ošetřovatelského povolání.
Marku, my si vždycky spolu povídáme o gorilách - co je nového v pavilonu, co gorily nového umějí, jak třeba zlobí, ale nikdy vlastně nepřišla řeč na ošetřovatelské povolání. V čem je krásné a v čem je náročné?
Myslím, že teď nebudu mluvit jen za sebe a ošetřovatele goril, ale vůbec za všechny, kdo se starají o jakákoliv zvířata, která v zoo najdete. Určitě musí mít ošetřovatel lásku k zvířatům. Bohužel, v našem oboru si nevyděláte moc peněz. Teď jsem nabíral novou ošetřovatelku místo kolegyně, která odchází na mateřskou, a když mi řekli, s jakým může počítat nástupním platem, tak jsem se lekl, že za ty peníze ani nikoho najít nelze. Nakonec se jedna schopná síla našla a dělá svoji práci dobře. Malé platy jsou možná tím hlavním důvodem, proč je v řadách ošetřovatelů více děvčat. Málokterý chlap, který navíc živí rodinu, je ochoten na podobné finanční ohodnocení přistoupit. Zase tohle povolání dělají jen ti zapálení do oboru, pro které je to srdeční záležitost. Taky je to zaměstnání velmi časově náročné - ošetřovatel si musí umět udělat čas, a to i o víkendech a svátcích.
Nedávno jste tedy přijaly do pavilonu novou sílu, co musí všechno zvládnout a jaké kvality musí prokázat?
Měli jsme výběr trochu jednodušší, protože já jsem ji znal jako učnici, studovala obor ošetřovatel cizokrajných zvířat a byla tady v zoo na praxi, takže když se ozvala, už jsme věděli, o koho se jedná. Teď vše záleží na gorilách, na tom, jak se k nim nová pracovnice postaví a oni k ní. Snad bude vše probíhat dobře. Určité vlohy ošetřovatel musí mít - hlavně nebát se zvířete, ale respektovat i potřebný odstup a vědět, že se jedná o divokého tvora. Nelíbí se mi, když se zvířata polidšťují. Je dobré, když jsou na ošetřovatele zvyklá, ale jejich život je v zvířecí skupině. Pokud by tedy nastal mezi novou ošetřovatelkou a gorilami nějaký problém, třeba by k ní nechodily na jídlo apod., pak by tady v pavilonu bohužel nemohla zůstat.
Vysledovali jste nějaké rozdíly v chování goril v závislosti na tom, kdo z ošetřovatelů má službu?
To by asi spíš mohly porovnat příznivci projektu Odhalení, kteří dlouhodobě sledují internetový přenos. Mně se zdá, že jejich chování spíš záleží na momentální náladě. Někdy se ke mně třeba Richard chová přátelsky a někdy si zase udržuje odstup.
Co patří mezi povinnosti ošetřovatele, jak probíhá pracovní den v pavilonu? Jaké máš pravomoci - co můžeš rozhodnout sám a kde máš poradní slovo?
Já jsem dlouhou dobu usiloval o to, aby tu ošetřovatelé nebyli jen s prominutím "hovnozametači". Tj. že pouze po zvířatech uklidí, dostanou rozepsanou krmnou dávku, kterou odměří a nakrájí, hodí to zvířatům - a tím práce končí. Lidi musí práce bavit, ošetřovatel by měl se zvířaty pracovat, mít možnost spolupracovat na sestavování té skupiny a mluvit do věci - když se nám například bude zdát, že určitá samice se do skupiny nehodí, jsou tam problémy a měli bychom ji vyměnit. Ošetřovatel musí zvíře vnímat, jak se projevuje, zda je ve skupině spokojenost. Lidoopi navíc kontakt vyžadují, u nich je nárok na péči ještě specifický. Měl jsem vždycky štěstí, že jsem si vytvořil pracovní kolektiv, který táhne za jeden provaz. A jsem spokojený s ošetřovateli jak tady u goril, tak v Indonéské džungli, kterou mám také na starost, stejně jako na Opičích ostrovech. Znám ale častou reakci některých ošetřovatelů, kteří nemají snahu do práce víc proniknout a záležitosti chovu považují za povinnost vedoucího. Je to přece ošetřovatel, kdo je v každodenním kontaktu se zvířetem, a jeho informace jsou klíčové pro další rozhodování. Měl by zvládnou přijít a říci, co je špatné a co je potřeba změnit. A vedoucí by měl umět respektovat informace od ošetřovatelů. Je dobré znát více názorů a na jejich základě dojít k nejlepšímu možnému řešení. Někdy to třeba není možné z finančních nebo technických důvodů, ale víme o věci a prosazujeme její dořešení. Pak práce všechny mnohem víc baví. Snažím se o takový přístup - ale to by byla otázka pro děvčata, zda jsou v tomto ohledu se mnou spokojená.
