Mongolská hostinaHostina (Ulánbátar, pátek 23. července 2004)
23. červenec 2004
"Zdržíte se přes noc? Ano? Tak to porazíme kozla!" Pan Davásambú dlouhá léta pracoval jako zootechnik na východě, kdesi na okraji Gobi. Dnes žije s manželkou asi 50 kilometrů severně od Ulánbátaru a chová krávy, ovce a kozy. Přivedli nás k němu - jak jinak - čápi. V modřínovém lese sotva kilometr od jeho jurty je obsazené hnízdo.
VIDEO: Mongolská hostina
Mongolská hostina| Stáhnout video ve vyšší kvalitě (WMV, 3:55, 10 427 kB) Stáhnout video v nižší kvalitě (WMV, 3:55, 7672 kB) |
Chvíli poté, co jsem v neděli poslal na web první zprávu o odchycení čápa v Ptačím průsmyku, dostal jsem vzkaz, že i Gombo a Přemek při svém pátrání uspěli. V Udlug Amu, kde Gombo na jaře pozoroval čápy, se začali vyptávat místních lidí. Zpočátku neúspěšně. Pak Gombo ukázal na Davásambúovu jurtu. "Tady jsem na jaře nebyl." O deset minut později už stáli u hnízda...
"A co příští rok? Označíte čápy tady?" ptal se Davásambú, když jsme v úterý přijeli čapí mláďata okroužkovat.
"Ne. Spíš namíříme víc na východ nebo naopak na západ. Podle toho, kam poletí čápi od Túlu."
Davásambú byl trochu zklamaný. "Určitě se ale zastavte!"
Bylo to zajímavé odpoledne a večer. Samozřejmě především díky hostině.
Kozlíka, kterého ze svého stáda vybral Davásambú, porážel Batsajchán tradičním mongolským způsobem. Když ho popíšu, bude možná působit drasticky, ale myslím, že ve skutečnosti porážené zvíře trpí méně než na jatkách. Batsajchán kozlíka povalil a nařízl mu břicho. Do otvoru pak strčil ruku a prstem přetrhl aortu. Celé to trvalo asi tři minuty.
"V mase pak není žádná krev - všechna vyteče do hrudní a břišní dutiny," poznamenal Gombo.
Zatímco Batsajchán a Odchu porcovali maso, Davásambúova manželka a jeho dvě malé vnučky, které jsou u něj přes léto, ale jinak žijí v Ulánbátaru, začaly čistit vnitřnosti. Ty se uvařené vzápětí podávaly jako první chod. "Moc to nemusím," pošeptal mi Gombo. "Už jako dítě jsem vnitřnosti nenáviděl. Ale zvlášť místní lidé je mají rádi." Játra a plíce nebyly špatné, ale střeva naplněná krví jsem také nemusel. "Tak to abych tě v Čechách nebral na zabíjačku," odpověděl jsem Gombovi.
Hlavním jídlem byl chorchog. Davásambú smíchal kusy masa s bramborami a nasypal je do velkého kotle, kam Odchu přidával žhavé kameny. Když bylo maso dostatečně podušené, dal ho Davásambú, stejně jako vnitřnosti, do velkého lavóru. Každý si může uříznout, na co má chuť.
"Na to, že v tom není žádné koření, je to docela pikantní," pochvaloval si Luboš. "Asi to bude tím, že zvířata tu sežerou spoustu pelyňků a dalších bylin."
Hostina, přerušovaná řadou přípitků a servírováním osoleného čaje s mlékem, skončila pozdě po půlnoci. Poprvé - a také naposled - jsme pak nespali ve stanech, nýbrž v jurtě...