Hornbill House (Bombaj, středa 3. prosince 2003)
Khalilovi asi došlo, že v Indii to bude jiné, až ve chvíli, kdy se šel ráno podívat po okolí a potkal hidžru. Hidžra si sice Khalila ani nevšiml (nevšimla? nevšimlo?), ale ten se přesto vrátil s očima navrch hlavy. Jindy by mě Khalilův údiv asi pobavil, nikoli však tentokrát. Truchlím nad báglem, který se ztratil nespíš ještě někde v Evropě. Mám sice satelitní telefon, ale ne už třeba sandály nebo náhradní ponožky a asi sto dalších věcí, ale ze všeho nejhorší je, že nám chybí pár nezbytných kusů elektroniky. No nic, zpátky k hidžrovi (hidžře?).
"Hidžry jsou eunuši, kteří se oblékají do sárí (pozn.: indické ženské šaty) a malují se; skrze to malování jim ovšem často raší vousy," vysvětloval nám Ondra. "Tvoří velmi soudržnou komunitu, která se živí tím, že obchází svatby a pohřby. Lidé je tam nechtějí, protože prý přinášejí smůlu, a tak jim raději zaplatí, aby odešli."
Možná je vůči Bombaji nespravedlivé, začínat zrovna hidžrou. Ale neviděli jste Khalila. Na druhou stranu, i když je Bombaj nejvíce západně působící indické město, není to město jako kterékoli jiné. Předně má 16 milionů obyvatel a vytváří více než třetinu indického národního důchodu. Je to město, kde jsou moderní průmyslové podniky a paláce a kde jsou ohromné slumy. Město mnoha jazyků, kde jupíci procházejí mezi žebráky a kde všichni ve vlhkém horku a oblacích smogu lapají po vzduchu. Město korupce a filmového průmyslu (ukázku ze soundtracku posledního bollywoodského trháku si můžete poslechnout zde). Ale čas běží, nechme Bombaje, o které jsem ostatně mluvil ráno v Dobrém jitru a které je navíc věnována i první polovina dnešní fotogalerie.
Větší část dne jsme strávili v Hornbill House, tedy v Domě u zoborožce, kde sídlí Bombay Natural History Society. Tato věhlasná nezisková organizace před pár dny oslavila své 120. výročí a jejích oslav se zúčastnila řada celebrit současné zoologie a ochrany přírody, například George Schaller. BNHS se angažuje jak ve výzkumu (mimo jiné je indickou kroužkovací centrálou), tak v ochraně přírody a nyní je spoluorganizátorem Nové odyseje tady v Indii. Díky jejímu řediteli panu Asadovi Rahmánímu (který má na kontě 50 000 okroužkovaných ptáků) od ní máme logistickou podporu, auto a hlavně dalšího člena našeho týmu - zoologa Mahéšwarana Gopinathana, zkráceně Maheše.
Minimálně den, ale spíše dva ještě strávíme v Bombaji. Jednak budeme shánět náhrady za zařízení, která si v mém batohu létají někde po světě, a pak také naděje, že se s ním opět shledám, ještě zcela nezhynula. Poté se vydáme za Altynaj do Madhjapradéše, do míst asi sto kilometrů západně od Bhópálu. Mimochodem, jak si Luboš všiml v novinách, včera uplynulo 19 let od bhópálské tragédie.