Hlas shůry aneb Vážnost ředitelská (2)

Vláda jmenovala B. Lašťovičku do funkce generálního ředitele Československého rozhlasu k 25. květnu 1945. Lašťovička za války působil v Londýně v rozhlasovém oddělení ministerstva zahraničí a byl přítomen jednáním o budoucnosti rozhlasu v Moskvě i v Košicích. Původní profesí byl B. Lašťovička důstojníkem z povolání. Záhy se angažoval v politice, působil jako interbrigadista ve Španělsku, poté byl redaktorem v Rudém právu. Za války působil v rozhlasovém odboru ministerstva zahraničních věcí v Londýně. Jako redaktor byl dle svědectví pamětníků podprůměrný.

V přiložené nahrávce B. Lašťovička popisuje, jakou cestou se do funkce ředitele dostal.

K budoucnosti rozhlasového programu B. Lašťovička řekl: „Český rozhlas bude věrným nástrojem naší vlády, která požívá důvěry celého národa a kterou národ uvítal s nadšením. V tomto smyslu si náš rozhlas klade za přední úkol, aby své posluchače obšírně informoval o všech opatřeních vlády, aby tato opatření popularizoval a vysvětloval. Bude nástrojem státní a národní politiky a nebude v něm připuštěno žádných úzce stranických vlivů a tendencí. Svým obsahem a formou bude rozhlas státní, národní a lidový.“

K personální politice Čs. rozhlasu B. Lašťovička uvedl: „Pro příslušnost k Národní frontě je tedy rozhodující legitimací národní věrnost a demokratické smýšlení a jednání. My, jakožto vládní rozhlas, tj. jakožto rozhlas vlády Národní fronty Čechů a Slováků, jsme si tuto základní skutečnost promítli do svých konkrétních vztahů k osobám i skupinám a vyjádřili ji směrnicemi, jimiž jsme se v uplynulém roce řídili. V Československém rozhlase se v uplynulém roce (květen 1945 – květen 1946) přísně dbalo toho, aby nikomu nevzešla z jeho politické orientace škoda, avšak také ne prospěch.“

K hudební politice rozhlasu se B. Lašťovička vyslovil na programové konferenci v Gräfenberku (Lázně Jeseník): „Má-li se překonat rozpor mezi posluchači a rozhlasem v oblasti hudebního pořadu, pak je třeba, aby naši hudební rozhlasoví pracovníci, a to jak strůjci hudebního programu, tak i jeho interpreti, si osvojili jiné, nové hledisko, aby změnili své představy o poslání hudebního programu. Ani v hudbě nechceme skladeb či písní, které vyjadřují subjektivní nálady nebo libovolně individuelní obecně netypické problémy. Chceme takovou hudební tvorbu a takový hudební přednes, který vyjadřuje složité cítění, nálady a touhy pracujícího lidu.“

Bohuslav Lašťovička (1905–1981) působil v úloze generálního ředitele Československého rozhlasu od května 1945 do června roku 1948. Tehdy byl pověřen ještě naléhavějším úkolem – stal se velvyslancem Československé republiky v tehdejším Sovětském svazu. V letech 1948–50 byl československým velvyslancem v Moskvě, potom – do roku 1952 – Čepičkovým náměstkem na ministerstvu národní obrany. Z funkce byl odvolán a na několik let odešel z politického života. Roku 1957 se stal redaktorem časopisu Nová mysl a v 60. letech zastával vedoucí funkce v KSČ. V letech 1964–68 byl předsedou Národního shromáždění, od roku 1969 poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.