Noc na vrcholu Cheopsovy pyramidy – další dobrodružství H + Z

Dne 30. srpna 1947 večer zabalili filmovou kameru, fotopřístroje, pár tabulek čokolády, svetry, spacáky a přeplněnou tramvají se z centra Káhiry vydali směrem ke Gíze, kde stojí tři nejznámější pyramidy starého Egypta.

Od konečné tramvaje došli po asfaltové silnici k prostornému skalnatému ostrovu, který před mnoha tisíci lety vybrali egyptští stavitelé, aby zde zbudovali monumentální jehlany, hrobky pro své faraony. Hladké obložení z nich již dávno zmizelo, a odhalené kvádry umožňovaly vystoupat až na vrchol.

Pyramidy od západu do východu slunce střežili policisté. Mnohem více však hlídali arabští průvodci − ti byli ve střehu 24 hodin denně, aby nepřišli o výdělek. Zákaz nočního výstupu vynucují, ale ustoupí do pozadí, jakmile se začne vyjednávat o výši bakšiše (úplatek, spropitné). Je v něm zahrnuta i cena vstupenky, kterou ovšem nikdy nevydají.

Výstup začíná

Vyjednávání skončilo úspěšně a Hanzelka a Zikmund zahájili výstup po jihozápadní straně proti Chefrénově pyramidě. Měli bezhvězdnou noc, takže na cestu na vrchol dobře viděli. Obrovité kvádry vápence se zdály ještě mohutnější. Krajina pod nimi se pomalu propadala do noci…

Oba inženýři pomalu šplhali nahoru. Výstup byl poměrně náročný, jelikož kvádry měly až kolem jednoho metru. I přes to, že sebou měli poměrně dost nákladu, na vrchol vyšplhali za necelých osmnáct minut.

Jejich průvodce je už cestou varoval před tajnou policií. Domníval se totiž, že má co dočinění s německými vojenskými zajatci, kteří se skrývali na egyptské půdě. Krátké kalhoty, khaki košile a spacáky pod paží v něm ale vzbudily takové sympatie, že si nechal vymluvit, že Němci nejsou. Při loučení jim řekl, že pro ně ráno před svítáním zajde a zavede je do bezpečí do šejkova tábora, ukazoval přitom někam mezi sfingu a Chevrénovu pyramidu, kde v dáli plály ohně. Nabízel jim, že jeho přátelé jim obstarají falešné doklady a šaty a v Káhiře snadno seženou práci jako mechanici, či šoféři. A kdyby se chtěli ještě oženit, vše by bylo jednoduší.

Když se Hanzelka a Zikmund dotazovali, co kdyby je chytila egyptská policie, průvodce jen mávl rukou, že toho se nemají bát. Každý Egypťan je nechá na pokoji, a kdyby ne, tak stačí říct, ať je nechá být – jalla emši ­. Spokojeně kýval, když tato slova opakovali a postupně zmizel za kvádry pyramidy.

Na vrcholu si ustlali na malé plošince o několika čtverečních metrech, která vznikla po špičce, kterou odstřelili Napoleonovi vojáci na začátku 19. století. Noc na hoře nepatřila k nejpříjemnějším. Chladno sice nebylo, ale prudký vítr s nimi cloumal, jen co se přiblížili k okraji. I přesto patřil nocleh k velkým zážitkům obou přátel.

Hanzelka a Zikmund řeší problémy v Nubijské poušti (podzim 1947)|foto:Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Archiv H+Z

Následný den ráno, když je jejich noční průvodce přišel vyzvednout, domáhal se bakšiše. Další chtěl pro svého bratra, který měl hlídat z druhé strany pyramidy, aby oba inženýry neviděla při výstupu policie. Průvodce musel být nemile překvapen, když ho přivítali stejnými slovy, která je předchozí večer sám naučil.

Hodinu po východu slunce už opět stáli na úpatí Velké pyramidy. Dole již čekali průvodci s vyšňořenými velbloudy a zklamaně se ošklíbali nad tím, že Hanzelka se Zikmundem nechtěli svézt na těchto korábech pouště. Káhira, tehdy dvoumilionové město, ležící na úpatí pyramidy, se začala probouzet do nového dne.