Studium národopisu na FF UK ukončila v r. 1984, kdy také získala titul doktorky filozofie. Na katedře národopisu zůstala ještě rok na studijní stáži a věnovala se problematice lidové četby 19. století. Od roku 1988 do roku 1990 pracovala jako odborná knihovnice v regionálním oddělení Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Po úspěšném konkurzu nastoupila v roce 1991 do ČsRo v Českých Budějovicích jako literární redaktorka. Do její "denní práce" v krajském studiu patří tvorba literárních a kulturně-publicistických pořadů, dále pořadů z regionální historie a vlastivědy i literárních pořadů a dokumentů pro celoplošné stanice.
Přitažlivým tématem jsou pro H. Soukupovou portréty zajímavých lidí. Několik jich natočila pro vltavský cyklus Cesty: Cesta V. Roubalové (1999) je portrétem humanitární pracovnice, která pomáhá uprchlíkům, Cesta A. Fürstové (2000) je výpovědí pěstounky, která vychovala 6 dětí a v tomto dokumentu vzpomíná na své vlastní dětství, poznamenané nepřítomností otce, politického vězně; dále Cesta P. Křížka a jeho ženy Silvie (2001). V cyklu Ztráty a nálezy vysílala Vltava její portrét české bohemistky žijící v Itálii - Místo domova S. Richterové (2006), pro cyklus Osudy zpracovala Soukupová vzpomínky B. Jachnina (2004), D. Hochové, R. Pellara (oba 2006), J. Hermacha (2007). Podobné zaměření - tedy portréty zajímavých lidí, má i cyklus ČRo 2 - Praha Jeden den s ... , kde představila M. Čepelku, V. Marčíka, M. Hejkalovou (vše 2007).
Při natáčení pracuje stejně ráda v terénu, v živých situacích, jako v intimitě domácího prostředí portrétovaných osobností. Pořady H. Soukupové nemají většinou složitou stavbu, působí jednoduše, za touto zdánlivou lehkostí však stojí pečlivá střihová práce i důslednost při natáčení. Využívá autentické zvuky, nelibuje si však v přemíře efektů. H. Soukupová připravila také mnoho literárních a komponovaných pořadů pro ČRo 3 - Vltava a ČRo 2 - Praha. Podílela se na vltavských Pátečních večerech: s J. Janáčkovou natočila pořad Babička Boženy Němcové (2000, úč. H. Kofránková, režie A. Vrzák), s M. Lenderovou Podivné přátelství (2007, o vztahu Z. Braunerové a W. Rittera), Český Krumlov (2007) o životě ve městě, které se díky zápisu na prestižní seznam UNESCO těší ohromnému turistickému zájmu.
Připravovala Četby na pokračování pro celoplošné stanice: ČRo 2 - Praha vysílal pod názvem U Masaryků (1996) četbu z dosud neznámých vzpomínek Anny Gašparíkové-Horákové, archivářky prezidenta T. G. Masaryka (na základě této četby byly vzpomínky později vydány knižně), v četbě Z deníků Anny Lauermannové-Mikschové (1998, 2002) představila spolu s T. Riedlbauchovou veřejnosti dosud nepublikované deníky této pozoruhodné osobnosti pražského kulturního života konce 19. a začátku 20. století; na Vltavě se také vysílaly dosud nepublikované vzpomínky Jeleny Holečkové-Dolanské O Josefu Holečkovi (2007). Regionální literární publicistice věnovala cyklus pražského vědce a pedagoga Putnův jihočeský literární místopis, který v 52 pořadech představil osobnosti spojené životem či tvorbou s jihočeským regionem. Vzdělání etnografky Soukupová nezapře zvláště u velkých projektů, které připravila na přelomu tisíciletí (spolu s L. Soukupem a A. Vrzákem) pod názvem Krajané (Češi v Banátě a Češi v Chorvatsku). Výsledkem jejich cesty do rumunského Banátu a oblasti chorvatského Daruvaru byly desítky drobnějších pořadů i několik větších dokumentů, např. Chleba je Boží dar (1998), Rovensko (1998), Tisové údolí (1999), Posle rata (Po válce, 2001). V novinářské soutěži Prix non pereant (Média na pomoc památkám) porotu zaujala její série Šťastné domy (natočeno 2004) a Jihočeské soukromé zámečky a tvrze (natočeno 2006).
Soustavnou pozornost zaměřila H. Soukupová na otázky pěstounské péče a děti bez domova (je autorkou publikace Prožívat několik životů - autentická svědectví z pěstounských rodin). Více než 10 let sleduje osudy několika těchto rodin: Černobílé děti (časosběrný dokument 1997-2007), Altruismus (2005) z cyklu Ismy po česku aj. Za šestnáct let práce v rozhlase se Soukupová zařadila mezi výrazné redaktorské osobnosti v oblasti literární i jako tvůrce tematicky závažných publicistických pořadů. Svědčí o tom řada ocenění v soutěžní přehlídce Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Report. Je členkou SRT, od r. 2006 pracuje i ve výkonném výboru. Za tvůrčí počiny získala na Mezinárodní přehlídce Prix Bohemia Radio v Poděbradech Národní cenu za autorský text Černobílé děti (1997), Hlavní cenu za pořad Češi v Banátě (cena 1999, vys. 1998) a 10 let Arpidy (2004), Čestné uznání PBR za pořad Posle rata, v roce 2007 zvítězila v kategorii literatura v proměnách rozhlasových žánrů s literárním dokumentem Jan Karafiát, spisovatel Broučků. Předseda odborné poroty J. Halas o vítězném pořadu PBR napsal, že "tímto pořadem se u posluchačů zcela bezpečně trefila do černého. Bez jakékoliv podbízivosti a čistě využila nostalgie, kterou v sobě nosí snad každý při vzpomínce na vlastní dětství, a zároveň nás zahrnula málo známými informacemi bez jakéhokoli náznaku edukativnosti. Mistrovské dílko". Další ocenění v soutěži Report: Nedbají na nás (2. cena, 1995), Starosti řádných občanů (1. cena, 1997), Tisové údolí (2. cena, 1998), Cesta A. Fürstové (2. cena, 2000), Cesta J. Wolfa (2. cena, 2001), Svět loutek paní Navrátilové (3. cena, 2006), Fotoateliér Šechtl - příběh pěti generací (2. cena, 2006).