Gorily se vracejí do přírody
18. ledna 2003, tedy šestnáct let po založení projektu PPG (Projet Protection des Gorilles - Projekt ochrany goril) v Brazzaville, byla do přírody vypuštěna první skupina dospělých goril. Pět zvířat nížinného poddruhu Gorilla gorilla gorilla bylo umístěno do rezervace Lefini v Konžské republice. Tento historický mezník je prvním krokem dlouhodobého programu, jehož cílem je reintrodukce goril v oblasti Batéké Plateaux. Zde gorily nežijí už nejméně 50 let.
Osmého září 2004 zde byla vypuštěna druhá skupina, tentokrát se jednalo o devět mladých a dospívajících goril. Obě dvě skupiny zahrnují zvířata pocházející ze sirotčince poblíž rezervace Lesio-Louna, tedy záchranného centra, kam se většinou dostávají mláďata po zabití jejich rodičů.
Program rehabilitace a reintrodukce podporuje a řídí nadace John Aspinall Foundation (JAF), založená ve Velké Británii Johnem Aspinallem ve spolupráci s Konžským ministerstvem ekonomie lesů a životního prostředí.
Vypuštění goril do přírody předcházelo mnoho let intenzivní práce ve vytipované oblasti, spojené s osvětovými aktivitami mezi domorodci, jejich vzděláváním a současně vytyčením hlavních ekologických bariér mezi gorilami a lidmi. Gorily, které vyrostly v kontaktu s lidmi, nemají základní instinkty a nesnaží se při střetnutí s člověkem uniknout. Nedělá jim dokonce problémy navštěvovat lidské usedlosti.
Je na to řada důkazů z předchozích neúspěšných pokusů o vypuštění goril do přírody. Jeden z vypuštěných samců se opakovaně vracel do vesnic poblíž Lesio-Louna, jiná samice se chytila do oka nastraženého na zvířata a musela jí být amputována přední končetina.
Vybrané území je výhodné tím, že je ze tří stran ohraničené velkými řekami a ze čtvrté suchou nezalesněnou savanou, kam - podobně jako do hluboké vody - gorily nevstoupí. Bez těchto bariér by vypuštění nebylo myslitelné a opakovaným konfliktům s lidmi by se nezabránilo.
Velký úspěch
Vlastní vypouštění se uskutečnilo bez velkých problémů. A 13. dubna 2004 se dostavil první mimořádný úspěch - sedmnáctileté samici Djembo se narodilo první mládě. Tato samice je nejstarším zvířetem pětičlenné skupiny. Mládě dobře prospívá, o čemž svědčí řada následných pozorování.
Chování skupiny
Během prvního roku po vypuštění byla skupina 1 sledována prakticky denně. Držela se pohromadě a těšila se dobrému zdraví. Její chování se nijak nelišilo od projevů divokých goril. Skupina se pohybovala na lesním území o rozloze asi 4 čtverečních kilometrů, polovinu roku včetně suchého období si vystačila s omezeným územím velkým pouze 1,34 čtverečních kilometrů. Během následujícího období dešťů se skupina přemísťovala po větší ploše a nikde se nezdržela déle než tři a půl týdne. To je opět typické chování divokých goril, které v období dešťů migrují za velkou nabídkou zralých plodů, zatímco za sucha si musejí vystačit s listy a výhonky, kterých je všude dostatek.
V roce 2004 po narození mláděte se dynamika skupiny zásadně změnila. Osm dní po narození mláděte (21. dubna) se během odpočinku oddělil jeden ze dvou dospělých samců. Následující měsíce se pohyboval v oblasti osamoceně a při setkání se zbylými členy skupiny byly vztahy velice napjaté. Dominantní samec začal svou skupinu bránit. V říjnu téhož roku se solitérní samec naprosto osamostatnil a začal se od ní stále častěji vzdalovat do okrajových oblastí. Jeho území se během jediného měsíce zvětšilo na 23 čtverečních kilometrů, a dostal se tak do kontaktu se skupinou č. 2.
Ani dynamika druhé skupiny nebyla neměnná. 2. prosince 2004 se poprvé setkala s dospělým samcem, který opustil skupinu 1. Tři mladé gorily se od skupiny ihned oddělily a k samci se přidaly. Tato podskupina se spolu zdržovala celý prosinec nedaleko zbývajících mladých goril. Občas se setkaly, ale přítomnost dospělého samce neumožnila opětovné spojení. Bylo velmi těžké určit, jak se budou zvířata dále chovat.
V únoru 2005 se od skupiny 1 neočekávaně oddělil také druhý dospělý samec, otec prvního narozeného mláděte. Jeho areál se začal rychle rozšiřovat, během 12 dnů byl zpozorován 31 km daleko u řeky Lefini. Překonal hranici sledovaného území a dostal se do nechráněných částí lesa. Protože zde nemohla být zajištěna jeho ochrana, byl strážci uspán a vrácen do původní oblasti. Pohyboval se opět až k hranicím území, ale ty nepřekročil. Byl stále sledován.
Jak velký prostor je nutný První období přineslo řadu zajímavých výsledků. Ukázalo se, že území pralesa o rozloze 47 čtverečních kilometrů a dalších 53 čtverečních kilometrů přilehlého lesa je dostatečným prostorem pro daleko více zvířat, než kolik jich bylo v pokusné oblasti vypuštěno. Proto bylo rozhodnuto o vypuštění další, třetí gorilí rodiny. Na vypuštění se připravily další tři samice ve věku 4-7 let ze záchranné stanice PPG v rezervaci Lesio-Louna.
Gorily a lidé
Během dvou let bylo zjištěno jen jedno negativní střetnutí návštěvníků s gorilami. V roce 2003 byla jedním ze samců napadena skupina čtyř turistů, ale bez nějakých vážnějších následků. V roce 2004 tentýž samec - po hodině a půl klidného pozorování - neočekávaně seskočil z převislých větví do lodě zakotvené pod ním. V lodi seděli tři turisté a pět zaměstnanců projektu. I když se nikomu nic nestalo a gorila nebyla vůbec agresivní, případné zranění lidí do budoucna nelze zcela vyloučit a jejich návštěvy je nezbytné velmi pečlivě zvažovat.
Celkové výsledky projektu
První dva roky reintrodukčního programu goril byly skutečně úspěšné. Sledování chování skupin, dynamiky, adaptace na prostředí i narození prvního mláděte - to vše ukázalo, že i zvířata vychovaná v zajetí jsou schopna bez problémů přežívat ve vhodně zvoleném a chráněném prostředí. Jejich chování se významně neliší od chování divokých goril.
Před organizátory projektu stojí tři hlavní úkoly. Prvním je zajištění dostatečné genetické rozmanitosti, protože v oblasti je zatím málo goril a během několika let by mohlo docházet ke spojování příbuzných jedinců. Druhým úkolem je otázka, jak se v budoucnu vypořádat se solitérními, velice pohyblivými samci, kterým kapacita území zřejmě nebude stačit. Zřejmě budou muset být odváženi jinam. Třetím otazníkem je přítomnost lidí v oblasti a chování goril, které při setkání s nimi nemají základní potřebu úniku.
Sledování goril pokračuje i dnes a výsledky budou zásadní při vytváření dalších refugií v oblastech, kde gorily byly vyhubeny nebo jim vyhubení hrozí a potřebují aktuální podporu.
(aktuální informace o projektu a představení jednotlivých goril najdete na http://www.totallywild.net/diaries.php )
