Gorilí rodina a proutěné hračky
Pražským gorilám se pravidelně snažíme zpestřit život v pavilonu různými povyraženími, která nám zároveň umožňují dozvědět se něco více o jejich chování a vzájemných vztazích. Poslední zatím realizovaný nápad přinesl gorilám do jejich domova velký proutěný válec a dva proutěné míče, trochu pevnější, než byly ty z Tatuových narozenin.
Do válce je možné se schovat nebo jím procházet, jak se komu líbí. Chtěli jsme vidět, jakou gorily projeví fantazii a jaký mají "potenciál hravosti". Naše očekávání se tentokrát shodovalo s odhadem Marka Ždánského - s největší pravděpodobností využijí hračky k všelijakému řádění hlavně mláďata.
Z toho důvodu jsme nedávali do válce žádné pamlsky - Richard by mohl hračky opanovat a omladinu by k nim vůbec nemusel pustit. Poté, co ošetřovatelé uklidili výběh, připravili do něj kromě proutěných novinek také zelné listy, různě poházené po podlaze. To byl patrně zpočátku důvod, proč Richard nechtěl Moju k válci pustit - hájil si své území se zeleninou.
Jakmile však bylo po svačině, Moja i Tatu mohli předvést, že si umějí bezvadně hrát. Moja do válce zvědavě nakukovala a pak do něj vlezla. Zřejmě jí bylo v novém domku útulno, protože se uvnitř na chvilku zabydlela a mohli jsme zvenku pozorovat, jak se válec divoce vrtí. Pak ale vyběhla ven a vrhla se na míče. Ty v první chvíli zaznamenaly větší úspěch. Dají se použít třeba jako židlička. Moja s nimi také točila jako diskař před vrhem, koulela je nohama nad hlavou, pohazovala si s nimi, dokonce je ochutnávala (proutí je přece jen pro gorily báječnou pochoutkou). Ke hře přizvala i malého Tatua a jejich společné dovádění bylo pohledem pro bohy.
Na jejich kousky se můžete podívat 19. června v pravidelném čtvrtečním videomagazínu. Míče asi dlouho nevydrží, oba hráči jsou příliš náruživí, necháme se ale překvapit, zda je ještě zaujme hra s válcem a zda jim tato prolézačka vydrží bez újmy alespoň chvilku. Samozřejmě rádi přivítáme informace od vás.
Ptáte se, jak reagovaly na proutěné objekty dospělé gorily? Přešly je bez většího zájmu. Hračky z přírodního materiálu ohodnotily jako bezpečné a nenarušující jejich domov, ale do hraní se nepustily. Ruku na srdce, kdo z dospělých na dětském hřišti neodolá a začne šplhat po prolézačkách? Snad jen ti z nás, kdo si zachovali dětskou představivost a nebojí se odhodit seriózní tvář.
