Gorilí první lásky (videofejeton)
Když jsme se před několika měsíci vydali po stopách dětství Shindy a Kijivu do holandského Apenheulu, netušili jsme, že se nám tam podaří nasnímat i několik velice zajímavých záběrů, které ovšem nesouvisí s našimi pražskými samicemi. Proto se tyto záběry nehodí do našich televizních magazínů Odhalení, ale přesto si myslím, že vás, zanícené fanoušky goril, potěší. A protože se blíží jaro, obecně vnímané jako čas lásky, podíváme se na jeden z nich, který by se dal nazval Gorilí první láska.
Dovolte mi ovšem na gorilím webu výjimečně začít od lidí. Vzpomínáte si ještě na svoji první lásku? Myslím si, že většina z vás ano a velmi ráda. Ale kde se najednou ty první lásky v období těsně po pubertě vzaly? Co se stalo, že jsme najednou - z ničeho nic - přestali vnímat spolužáky druhého pohlaví jako otravné zabedněnce, kterým je potřeba škodit na každém kroku, a objevili v nich oduševnělé jedince, jejichž krása nám nedávala spát ani plnit školní povinnosti?
Ti šťastnější z nás začali prožívat neopakovatelné chvíle prvního, jakoby jen tušeného, přibližování. Období nezřetelných náznaků a letmých dotyků, které jsme naoko maskovali, že se staly jen nedopatřením, a nikoliv z touhy. Pokud jsme nenarazili na odpor toho druhého, přistoupili jsme k prvním nemotorným, už zcela záměrným dotykům. Neustále jsme řešili obrovský problém - kde se už smíme té druhé nebo toho druhého dotýkat a kde ještě ne. Stále jsme však tu hranici posunovali tak, že povolených míst pro dotyky přibývalo a zakázaných ubývalo. Prostě první lásky začínaly přes dotyky.
A proč o tom píši zde na webu Odhalení? Odpověď je jednoduchá. Prožívají své první lásky i gorily, naši blízcí příbuzní? A pokud ano, hrají v nich dotyky také tak důležitou roli? Částečnou odpověď na tyto otázky nám poskytne video, které jsme natočili v Holandsku. Já jen doplním, že na něm uvidíte mladou samici a mladého samce, kteří se narodili ve stejné skupině, a tudíž mají minimálně společného otce. Zda mají i společnou matku, se nám nepodařilo zjistit, ale s největší pravděpodobností ne, protože je mezi nimi malý věkový odstup, a pak by museli být dvojčata. Každopádně brzy oba opustí svoji rodnou skupinu, a tudíž je určitě nečeká společná budoucnost. Ale ruku na srdce, kolik našich prvních lásek vydrželo na celý život. Tak se nerušeně podívejte na celý čtyřminutový záběr, do kterého jsme záměrně nestříhali, abyste vše viděli v reálném čase.
Něžné, co? Ale abychom byli i trochu vědecky exaktní, je nutné závěrem říci, že v živočišné říši je ošidné tak jednoduše interpretovat nějaké chování zvířat jen na základě vnější podobnosti s lidským konáním. O těchto záběrech můžeme s jistotou říci, že dotyky na nich jsou jistě projevem nějakého společenského chování goril, že jsou vzájemně opětované a že jistě neznamenají žádnou agresi. Ale zda jsou skutečně projevem čehosi, co v lidském světě nazýváme láskou, nemusí být vůbec jednoznačné. Co když je to jen projev sourozenecké náklonnosti, cosi, co je pozůstatkem nějakých dětských her? Anebo to má nějaký jiný, nám zatím neznámý význam. Tak se na video ještě jednou podívejte a třeba napište svůj názor.
