Gorila nigerijská - vzácný poddruh gorily nížinné
Cesta k taxonomickému zařazení tohoto poddruhu byla poměrně složitá.
Gorila nížinná nigerijská (známá taky pod anglickým jménem Cross River Gorilla, lat. Gorilla gorilla diehli) byla nejprve v roce 1904 popsána Paulem Matschinem jako nový samostatný druh Gorilla dielhi Na základě pozdějších taxonomických výzkumů byla tato gorila přiřazena k ostatním gorilám nížinným do poddruhu Gorilla gorilla gorilla. V roce 1998 výzkumy lebek goril znovu nastolily otázku, zda to je zvláštní poddruh či nikoliv. Nakonec další studie koster goril, prováděné Estebanem Sarmiento a J. F. Oatesem v roce 2000, ukázaly, že se jedna o čtvrtý poddruh goril.
Tento poddruh gorily je zařazen jako kritický ohrožený (IUCN 2000) a v současné době se vyskytuje podél hranic mezi Nigérii a Kamerunem. Celkem obývá plochu kolem 12 000 km čtverečních v obou státech.
V Nigerii se gorila nížinná nigerijská se vyskytuje v Mbe Mountans Community Forest, v Afi Montan Wildlife Sanctuary a v národním parku Cross River. Toto jsou pravděpodobně tři místa výskytu gorily nížinné v Nigerii, čtvrtá populace žije v oblasti na hranicích s Kamerunem. Odhaduje se, že v Nigerii žije asi 80 - 100 jedinců tohoto gorilího poddruhu.
V Kamerunu, na rozdíl od ostatních států v regionu je situace za posledních deset let relativně stabilní. Tady žijí gorily obou poddruhu, jak gorila nížinná (Gorilla g. gorilla), tak i gorila nížinná nigerijská (Gorilla g. dielhi). Poslední z těchto poddruhů - gorila nížinná nigerijská se vyskytuje a je chráněn především v rezervacích: Takamanda Fores Rezerve, Mone Forest River a Kagwene Mountain Gross River Gorilla Sanctuary.
V současné době je celkový počet gorily nížinné nigerijské méně než 300 jedinců. Gorily nížinné nigerijské žijí v oblasti s velice markantními sezónními změnami klimatu (na rozdíl od ostatních poddruhů goril nížinných západních). V této oblasti se projevuje dlouhá a velice intenzivní suchá sezona a sezona s velkým množstvím dešťových srážek. V oblasti Afi Monutain tvoří listová vegetace základ jídelníčku goril v průběhu celého roku, zároveň pojídají ovoce mnoha druhů, pokud je dostupné.
Většinou gorily nížinné nigerijské žijí v malých skupinách (obyčejně 4-7 zvířat), ale občas se setkáme i s většími skupinami (skupina v Afi čítala až 18 jedinců). Obě sub-populace goril v Afi a Kagwene stavějí noční hnízda na stromech častěji než jiné gorily nížinné.
Hlavní příčiny ohrožení gorily nížinné nigerijské
Lov I když je v současné době tento poddruh gorily chráněn na celém území jejího výskytu, jednotlivé případy zabití lovci se stále vyskytují. Gorily nejsou loveny jen pro maso - kosti se používají v tradiční medicíně nebo jako fetiše a mláďata jsou prodávána jako domácí mazlíčci. Omezení lovu je významným faktorem pro zachování populace, také tradiční praktiky v některých lokalitách odrazují od lovu goril. Například v některých oblastech v Kamerunu je pojídání gorilího masa zakázané, například v Kagwene Mountains v Kamerunu nebo v Obudu Plateau v Nigérii.
Ztráta původních míst výskytu a jejich fragmentace Na severu a na východě areálu výskytu goril nížinných nigerijských je mnoho lesů zničených v důsledku zemědělské činnosti, také pastevci les vypalují s cílem pozemky přeměnit na pastviny. Tento proces pokračuje, také vzhledem k velkému počtu obyvatel. Mnoho rozptýlených osad vzniká v místě výskytu goril v chráněných oblastech. Pokračující expanze těchto vesnic vytváří nebezpečí fragmentace původního pralesa a zabraňuje gorilám v migraci mezi jednotlivými lokalitami. Také oprava starých cest a vybudování nových komunikací v této oblasti způsobuje zmenšení původního území výskytu goril a jeho fragmentaci. Zároveň to usnadňuje další pronikání lidí do chráněných území a budování dalších a dalších osad.
Nemoci Naštěstí se v poslední dekádě v této oblasti neobjevily žádné zničující epidemie jako Ebola. Ale těsné soužití lidí, domestikovaných zvířat a goril je faktorem rizika přenosů různých patogenů nebo parazitů. Malá velikost subpopulace goril způsobuje extrémní riziko při šíření nemocí, a proto skupiny musí být efektivně chráněny před infekcí.
