Gorila je skvělým ambasadorem zvířat

O ochraně zvířat s Richardem Leakeym "Nejzákeřnější hrozbou pro naši planetu je chudoba. Musíme si uvědomit, že stále větší počet lidí žije z prostředků hluboko pod hranicí životního minima. Zachování biodiverzity je možná globálním imperativem, ale pro většinu světové populace je důležitější mít jedno teplé jídlo denně a pít čistou vodu," říká paleoantropolog, politik a světoznámý ochránce přírody Richard Leakey, se kterým jsme se setkali v hlavním městě Keni, v Nairobi. "Mými osobními prioritami zůstávají ochrana slonů a udržení přírodních ekosystémů. Nejsem si ovšem jistý, zdali by tomu tak bylo, kdybych byl nemocný a hladový a žil v beznaději."

Richard Leakey se narodil v Keni ve slavné rodině antropologů. Stejně tak jako jeho matka Mary a otec Louis Leakey se i Richard zasloužil o mnoho objevů, které pomáhají poznávat vývoj rodu Homo. Svou práci v oblasti lidské prehistorie završil roku 1984, kdy společně s Kamoya Kimeu nalezl téměř kompletní kostru Homo erectus. Dlouhá léta byl ředitelem Národního muzea Keni v Nairobi. Po roce 1989 byl jmenován do funkce ředitele Oddělení ochrany přírody na Ministerstvu ochrany životního prostředí. Věnoval se politice, ale i univerzitní činnosti. V roce 2004 zakládá dobročinnou ochranářskou organizaci Wildlifedirect, jejímž cílem je prostřednictvím internetových blogů získávat prostředky na financování lokálních projektů, které přispívají k ochraně africké přírody a jejích živočichů.





Na konci 80. let jste se odvrátil od paleoantropologie a rozhodl jste se zaměřit svoji pozornost na ochranu přírody a životního prostředí - proč?

Cítil jsem určité zklamání politikařením v antropologických kruzích, vzájemnými boji, hádkami a úzkoprsostí. Žiji v zemi, kde je příroda velmi důležitá a bylo mi jasné, že je potřeba začít něco nového, něco změnit. Možná jsem se v té fázi svého života taky trochu nudil, kdoví, muži se dostanou do krize středního věku... Objevila se však nová příležitost rozvinout projekt na ochranu zvířat a životního prostředí a prezident Daniel arap Moi, měl zájem na tom, aby se řízení celé oblasti ochrany divoké přírody ujal někdo silný. Oslovil tedy mě a já jsem nabídku s radostí přijal. Čtyři nebo pět let jsem se snažil restrukturalizovat způsob řízení ochrany přírody v Keni a ta práce mi přinášela mnoho uspokojení.

Roku 1989 byl Leakey jmenován do funkce ředitele Oddělení ochrany přírody na Ministerstvu ochrany životního prostředí.

Slyšela jsem příběhy o tom, že jste se snažil vymýtit pytláky a dělal jste to velmi rázným způsobem. Prozraďte mi, co je pravdy na tom, že vaši strážci měli dovoleno zastřelit každého pytláka, kterého uvidí?

Ne ne, to není pravda. Než jsem tam začal pracovat - v době, kdy tam ještě byl předchozí ředitel - vyhlásil prezident Moi politiku střílení a zabíjení pytláků, a já jsem tvrdil, že naším cílem není zabíjet pytláky, nýbrž skoncovat s pytlačením. My jsme na to šli jinak: zaprvé jsme hned na začátku spálili spoustu slonoviny, což mnoho lidí šokovalo a stlačilo to cenu slonoviny dolů tak, že pytlačení přestalo být finančně zajímavé. Za druhé jsme nově vyzbrojili naše strážce, takže pokud někdo střílel na ně, mohli to oplácet. Naši ochránci fungovali ve velmi primitivních podmínkách a stáli proti poměrně dobře vyzbrojeným a organizovaným pytlákům, z nichž mnozí přišli třeba ze Somálska. Než jsem se stal ředitelem, ztratili jsme přibližně šedesát strážců a pouze dva pytláci byli zabiti. V prvním roce, kdy jsem byl v pozici ředitele, jsme přišli pouze o dva lidi a v přímých střetech jsme zabili pět pytláků. Takže počet mrtvých byl ve skutečnosti docela nízký. Zajatý pytlák byl pro nás mnohem výhodnější než mrtvý pytlák, protože nám mohl poskytnout cenné informace.

Tehdy se vám podařilo cenu slonoviny snížit a tím omezit ilegální obchod. Jaká je situace v současnosti?

Myslím, že v současné době je hlavním problémem cena slonoviny, která opět stoupla. Když jsem se stal ředitelem ochrany, cena slonoviny byla 150 až 300 amerických dolarů za kilogram... Pak se snížila na nějakých 10 dolarů za kilogram. A při téhle ceně se už nikomu nevyplatilo slony zabíjet. Dnes se cena vyšplhala zpět ke 100 dolarům za kilogram, možná dokonce 150. A v zemi, která je velmi chudá, lidé hledají způsob, jak si vydělat, a různí prostředníci a prodejci je nabádají, aby riskovali. Podle mého názoru je hlavně potřeba přesvědčit čínskou stranu, aby ostražitěji sledovala dovoz slonoviny, aby zlikvidovala černý trh a postarala se o to, že provozování pytláctví bude velké riziko. Myslím, že by to opět pomohlo.

Ochrana přírody se po jeho nástupu do funkce výrazně zlepšila. Došlo i k výraznému potlačení obchodu se slonovinou.

Jak by se podle vás mělo obecně postupovat při ochraně přírody a ohrožených druhů?

Nejde jen o divoká zvířata. Musíme chránit vodu, musíme chránit lesy, protože lesy zadržují vodu. Myslím, že musíme využít všemožné způsoby, které nám pomohou ovlivnit veřejné mínění. Protože i v zemích, kde vládnou režimy, které nejsou v americkém či evropském slova smyslu zrovna demokratické, vládci reagují na tlak veřejnosti. A myslím, že pokud se obyvatelé té které země obávají o svoji budoucnost z důvodu klimatických změn, musí přimět svou vládu, aby se tímto problémem také zabývala. Myslím si, že se svět dostal do stádia, kdy tu žije tolik lidí (dokonce bych řekl příliš mnoho lidí), jejichž budoucnost závisí na uvědomení si rizika a schopnosti vyvinout tlak na ty, kdo jim vládnou.

Jde tedy o rozšíření povědomí o ochraně? Je to otázka "vzdělání"?

Myslím, že se to netýká jen vzdělanosti. Lidé musí mít dostatek informací a hlavně jim musí rozumět. Musí chápat, že vliv na stav planety má i činnost jednotlivce a že to nemůžeme nechat jen v Božích rukou, v rukou vlády, prezidenta nebo nějaké politické strany. Každý z nás musí převzít zodpovědnost za to, jak žijeme, co děláme a jak využíváme svých občanských práv k tomu, abychom ovlivnili dlouhodobou vizi týkající se ochrany přírody ve vlastní zemi.

Richrad Leakey se zasloužil mimo jiné i o to, že posílil, vyzbrojil a motorizoval hlídky v keňských národních parcích.

Jak víte, Český rozhlas se také snaží podporovat ochranu ohrožených druhů. Myslíte, že podobné aktivity, podobné programy, mají smysl v kontextu ochrany přírody?

Myslím, že to, co děláte, že využíváte zvířata v zoo a popularizujete konkrétního živočišný druh a zároveň informujete o jejich ohrožení a jejich budoucnosti, myslím, že tohle je velmi chvályhodný počin a měl by být všemožně podporovaný. Zároveň gratuluji Českému rozhlasu k úspěchům, kterých v této oblasti doposud dosáhl. Doufám, že to je jen slibný začátek mnohem větší aktivity, kterou byste mohli uskutečnit. Tímto způsobem můžete pomoci naší planetě.

V našem projektu jsou zapojeny gorily ze zoologické zahrady. My jsme mnohokrát museli čelit výtkám, že ta zvířata ohrožujeme, že z nich děláme mediální hvězdy a využíváme je k vlastnímu prospěchu. Co si o tom myslíte?

Myslím, že je třeba uznat, že gorila je velmi dobrý ambasador zvířat, a je proto nutné nad tím takhle uvažovat. Samozřejmě, gorily nepřežijí bez lesa, a tím, že mluvíte o gorilách a shromažďujete peníze na jejich ochranu, vlastně pomáháte i gorilímu habitatu, tedy tomu lesu. Myslím si, že musíme jednotlivé druhy zvířat vybírat jako symboly, které musí sloužit jako inspirace pro jednotlivé kampaně. A samozřejmě každý, kdo se nad tím, co s gorilami děláte, zamyslí, pochopí, že hlavním cílem je poskytnout ochranu celému ekosystému, jehož je ten druh součástí.

Myslíte, že ve zvyšování povědomí mohou hrát roli i zoologické zahrady? Nebo to podle vás s otázkou ochrany zvířat nesouvisí a je to jen jakýsi bonus pro lidi ze západních zemí, že mohou jít a na ta zvířata se podívat?

Richard Leakey se snaží i osvětově působit. Pravidelně se účastní nejrůznějších školení, která mají přispět k tomu, aby se do ochrany zvířat zapojilo co nejvíce Afričanů.

Chodit do zoo jen pro zábavu už dnes není přijatelné. Dobrá zoo je podle mě taková, které lidi pobaví do té míry, aby si zapamatovali sdělení týkající se ochrany zvířat. A mohu s radostí potvrdit, že mnohé zoologické zahrady v dnešní době hrají velmi dobrou roli, ovšem existují i takové, které to nedělají. Myslím, že my všichni na takové zoologické zahrady musíme vyvinout tlak a říci: "Podívejte se, dostalo se vám výsady držet tato zvířata v zajetí, nejsou tu šťastná, v zajetí nikdy nebudou šťastná, ale pokud se o ně dobře staráte a pokud je využíváte k tomu, aby se vaši návštěvníci více zajímali o ochranu zvířat a životního prostředí, může být jejich zajetí aspoň trochu ospravedlněno."

Celý rozhovor s Richardem Leakeym si budete moci poslechnout 8. září 2009 od 11 hodin ve vysílání ČRo Leonardo. Připravujeme speciální vydání pořadu Vstupte!.

Spustit audio
autoři: Jana Jirátová , Miroslav Bobek