Fotograf v pavilonu goril
Vzpomínáte si ještě, jak jsme do pavilonu postavili maketu Marka Ždánského s minikamerou zabudovanou v prsou a sledovali gorily, jak na ni budou reagovat? Náš pokus přinesl mnoho zajímavých informací, ovšem protože přenos z kamerky nebyl dost kvalitní a kolem chování goril vyvstala řada dalších nejasností, rozhodli jsme se pokus zopakovat a mnohem lépe se na něj připravit.
Krejčovskou pannu jsme tentokrát doplnili maketou fotoaparátu, do kterého jsme zabudovali kvalitní minikameru. Pannu jsme oblékli jako náhodného diváka a opřeli o sklo směřující do chodby pro návštěvníky tak, aby simulovala skutečného fotografujícího člověka. Takového, kterého nemá Richard z duše rád a na kterého občas neurvale vyjede.
Nikdo z nás netušil, jak pokus dopadne. Někdo možná ve skrytu duše doufal, že Richard neudrží vášně a panáka nekompromisně zničí. Jiní sázeli na gorilí rozvážnost a mírumilovnost a věřili, že se lidoopí rodinka zachová podobně jako v minulém pokusu. Marek se obával, že se gorily maketě nebudou věnovat skoro vůbec, protože už jednou v pavilonu byla, a - což u goril platí dvojnásob - opakovaný vtip není vtipem.
Jakmile jsme gorily vpustili do pavilonu, okamžitě zamířily k maketě s fotoaparátem. Zdálky si ji prohlížely, Richard se ukrýval v hustých větvích a sem tam jsme zahlédli bělmo jeho očí. Více zájmu projevily jen Kamba a Shinda, postavily se před maketu a prohlížely si ji. Projevy gorilí rodinky byly ještě daleko méně výrazné než v případě našeho prvního pokusu. Tehdy se alespoň Kamba tloukla do prsou a skákala, Shinda vrazila do větve a pannu shodila a Richard párkrát proběhl kolem a uštědřil některé samici pohlavek.
Můžeme se jen dohadovat, zda to bylo skutečně proto, že jsme pokus opakovali a gorily si oblečenou panu pamatovaly (jak předvídal Marek Ždánský). Možná ale přijaly klidnou maketu bez útočných projevů proto, že jsou to skutečně mírumilovní tvorové, jimž není vlastní agresivně útočit na všechno neznámé a projevovat zbytečně bez rozvahy svou sílu.
