Finále - profil Richarda

Představme si Richarda. Teď mu bude čtrnáct let, narodil se v Německu, v šesti sedmi letech, když dospíval, tak skupinu musel opustit. Bohužel pro něj nebyla v Evropě volná samice, aby mohl založit vlastní skupinu, tak byl umístěn do samčí skupiny do zoo v anglickém Paytonu, kde žil společně se sedmi samci. Z této skupiny jsme si ho vybrali my sem, když jsme zakládali novou skupinu. Když Richard poprvé vylezl z přepravního boxu, byli jsme nadšeni: byl obrovský, nádherný, nikdy jsme tady tak obrovského samce neměli.

Richard se narodil v roce 1991, je tedy tak akorát dospělý. Uvádí se, že nížinné gorily dospívají ve věku patnácti let. Přivezli ho tranzitem přímo z Anglie v klasickém kontejneru pro přepravu lidoopů, do kterého není vidět. Když jsme bednu sundávali z návěsu, tak Richard to nesl nelibě a ozval se takovým výkřikem, spíš to byla taková hrozba zvířete, které se bojí a snaží se zahnat potenciální nebezpečí. Marek Ždánský tehdy říkal: Já na tom hlase slyším, že to bude něco mlaďounkého, to bude něco menšího. A z bedny vyšel samec, jaký tady v posledních deseti patnácti letech nebyl. Všichni samci, kteří v pražské zoo byli v předešlých letech, ať už Tadao nebo Assumbo, měli tak kolem sto třiceti kilogramů. Richard je již při dovozu výrazně váhově převyšoval.

Jak říká Marek, Richard je krásná gorila. To je určitě pravda, Richard je prostě krásný samec, nevidíme u něj žádné znaky, které mají někdy gorily v lidské péči. Třeba tlusté břicho. Richard je prostě mladý atlet, je to ale zároveň dospělý samec, je stříbrohřbetý, takže si ho nemůžeme ve skupině našich goril s nikým jiným splést. Prostě je tím největším zvířetem, je velmi impozantní a zároveň velmi klidný a rozvážný.

Tak o fyzickém vzhledu Richarda jsme se něco málo dozvěděli, jaký je ale podle vás jeho charakter? Richard je pro mě kliďas, zároveň je velmi konzervativní, dalo by se říct, že je na sebe opatrný. Má výbornou povahu. Staral jsem se u nás už o několik samců, jiné jsem poznal i v zahraničí. Ti všichni byli většinou takoví nervózní, agresivní, na komunikaci málo ideální. My jsme tady měli několik samců, kteří si ošetřovatele nějakým způsobem drželi od sebe, nepustili ho k sobě třeba tak, jako Richard pustil nás. Měli jsme tady samce, který házel po ošetřovateli výkaly. A plival. Což Richard vůbec nedělá. Na Richarda se samozřejmě nedá sáhnout, ovšem komunikuje s námi, je zvědavý, i když má dost zdrženlivou povahu. Všechno mu dlouho trvá, než se nějakým způsobem zaběhne. Příkladem může být chvíle, když šel poprvé tady do výběhu. Tak si vylezl ven, tam si sedl, a než vůbec došel za holkama dál do výběhu, uběhlo třeba půl roku.

Je takový hrozně svérázný, všechno mu prostě dlouho trvá. Když je nějaká novinka, tak ta ho hned nezajímá. Ale potom když se otrká, tak to prohlíží, studuje. Na rozdíl od jiných samců dokáže přemýšlet. Když někam něco zapadne, do nějaké skulinky, tak jde do výběhu, ulomí si klacek, udělá si z toho špičku a vyšťourá to. Takže on dokáže přemýšlet, jak by se která situace dala vyřešit. Ze začátku jsme si museli vyjasnit, co si mohu dovolit já k němu a co on ke mně. Když to přeženu, tak na mě taky naletí nebo zařve, bouchne do mříží, a já vím, že to už jsem asi přehnal. Nebo on zase ví, že když je nějaký mrzutý, něco po něm chci a nejde to a on to musí udělat, tak samozřejmě zvýším já hlas. Ty vztahy se samozřejmě vyvíjejí. U lidoopů platí to, že když ho nepodrazíte, on vás taky nepodrazí. To znamená, že když se opřu o mříž, tak jsem v klidu a vím, že on mě nechytí.Tak takhle vidí Richarda ošetřovatel goril Marek Ždánský a kurátor savců Pavel Brandl.

Přečtěte si, jak se ale o Richardovi vyjádřil herec Tomáš Töpfer, obhájce Richarda v rámci našich nominací. Já jsem byl potěšen, když jste mě oslovili kvůli Richardovi, protože my se totiž osobně známe. Pan ředitel Fejk mně jednou umožnil navštívit vzadu místnost. Otevřeli dveře a já jsem si s Richardem povídal skutečně na půl metru z obličeje do obličeje. Pravda, byla mezi námi mříž, poněvadž jinak by mně třeba utrhl hlavu, když do smečky nepatřím, ale mohl jsem mu koukat do očí a mohl jsem si s ním povídat, což je pro mě nezapomenutelný zážitek. Protože to je zvíře, které vám očima neuhne. To je prostě král skupiny. A proč by měl Richard dostat těch dvanáct melounů? Protože kdo se dívá na gorily a kdo pozoruje jejich život, tak ví, že tam patří polygamie s nadvládou samce zcela přirozeně. Že vůdčí samec je vůdcem rodiny. Proto si myslím, že všichni muži by měli dát hlas Richardovi.

Pokud vás tedy Tomáš Töpfer přesvědčil, hlasujte pro Richarda.