Fíkovny, fíkovníky a fíky - také z Řecka
Příští týden si připomeneme příchod svatých věrozvěstů ze Soluně, ale z řeckých a dalších středozemních oblastí k nám byly dovezeny i mnohé užitkové rostliny: mezi nimi také fíkovník, správně smokvoň ovocná (Ficus carica).
V 18. a 19. století byly dokonce budovány větší "plantáže" jako zámecké fíkovny, po nichž ještě zbyly ojedinělé skleníky - např. u zdi Belvederu a Valdštejnské zahrady v Praze, na zámku Buchlovice, Jaroměřice, Kroměříž, Lednice, Hluboká... a mnohde jinde.
Smokvoň ovocná je vytrvalá ovocná dřevina teplých středozemních poloh; u nás se dá pěstovat na vhodných místech s hluboko záhřevnou půdou, kde dorůstá výšky 2 - 3 metrů - v domovině asi třikrát více. Rozmnožuje se buď dřevitými řízky na jaře (v dubnu až červnu), ale také z bylinných výhonků v červenci až srpnu, a to do rigolu o hloubce 25 až 30 cm. Ujímání bývá dobré, od druhého roku se zastřihává kvůli lepšímu rozvětvení, první plody mívá už od třetího, čtvrtého roku po výsadbě.
Jimi jsou hruškovité zelenofialové fíky, sladké až mdlé chuti - sklízejí se od srpna do vánoční doby. Podmínkou vyšší úrody je pravidelné zastřihávání a zkracování výhonků, aby se keř dobře rozvětvil a při časté výživě měl hojnou násadu květ.