Fialové nebezpečí - Eman a František Fialovi
Říkali jim prý „fialové nebezpečí“. Byli dva. Byli bratři. Jeden se jmenoval Eman, druhý František. Zatímco první vystupoval pod svým jménem (Eman Fiala), druhý pod pseudonymem Ferenc Futurista.
Pokud chceme být přesní, dodejme – Eman a Ferenc byli nevlastní bratři.
Ferenc Futurista byl starší, narodil se 7. září 1891, zemřel pak přesně před 65 lety – 19. června 1947.
František Fiala – svůj pseudonym Futurista si osvojil až po návštěvě italského průkopníka futurismu básníka Marinettiho v Praze v roce 1921 – vystudoval sochařství na pražské Umělecko-průmyslové škole. Od studentských let inklinoval ke komickému herectví.
Uměleckou dráhu obou bratří Fialových začal velmi záhy určovat kabaret, tedy zábavná forma, která doznala kulminace své obliby v prvních dvou desetiletích dvacátého století. František (Ferenc) vystupoval už od roku 1913 jako zpěvák a herec na různých kabaretních scénách: byly mezi nimi U kuřího oka, Longenův kabaret Bum, Červené eso, Varieté, Divadlo komiků, Rokoko (1918 – 1921), Červená sedma (1921), Vinohradské divadlo (1922 – 1924), Komedie (1925), smíchovská Aréna (1926), opět Rokoko (1927 – 1928), Osvobozené divadlo (1929), Tylovo divadlo v Nuslích (1933, 1935 – 1939, 1941), Unitarie (1941) a Metropol (1943 – 1944). Po válce s bratrem Emanem založil Divadlo Ference Futuristy v pražském paláci Kotva (1945 – 1946) a pak až do své smrti hrál v Divadle V + W (1946 – 1947).
Rozhlasový snímek zachycující scénku o potížích se Zoubkem pochází ze 20. let.
Humor Ference Futuristy označovala dobová kritika za drsný až drastický. Velmi často pracoval s výrazně přehnanou komickou nadsázkou, používal velká rozmáchlá gesta. Tomuto výrazu přizpůsobil i svou jevištní masku – vlasy měl nad očima zastřižené do rovné ofiny, po stranách mu spadaly až na ramena, pod nosem měl velký, zplihlý knír a pod ním dlouhé, vyčnívají přední zuby. (Na snímku z natáčení v rozhlase, který pochází z roku 1946, však už hercova podoba tomuto popisu neodpovídá.)
V první polovině dvacátých let však sláva pražských kabaretů postupně uhasíná. Frašky, které se zde hrály, upadají do průměru. Soubory se rychle proměňují a zanikají. Z hereckých osobností však k sobě nadále přízeň a zájem publika poutají Vlasta Burian a Ferenc Futurista. Ten, jak psala dobová kritika, „okouzloval diváky svým pádně neomaleným a nevybíravým humorem“.
Herecký projev Ference Futuristy uchoval především film. V éře němého filmu uplatňoval převážně svou drastickou mimiku. Mnohem pestřejší svědectví o jeho svérázném talentu poskytuje film zvukový. Jakkoli ztvárňoval velmi často jen malé úlohy, vždy byly nepřehlédnutelné.
