Einstein (úterý 28. srpna 2001)

Za dobu, na kterou jsme se odmlčeli, se nahromadila řada novinek. Angažujeme se v projektu sledování čápů bílých z Ukrajiny, monitorujeme pohyby jeřába Arnošta (zatím ještě na Českolipsku) a především se snažíme odchytit druhého bílého čápa ze Dvora Králové, Juditina partnera, kterému jsme začali říkat Einstein (i když oficiálně by se měl jmenovat jinak). O ukrajinských čápech a o Arnoštovi příští týden, o nepolapitelném čápu Einsteinovi dnes.

Juditu jsme bez větších problémů chytili do sklopky na hnízdě. Samce - abychom čápy nadměrně nerušili - jsme se rozhodli odchytit mimo hnízdo. Koneckonců, s černými čápy se nám to opakovaně podařilo - a ti jsou přece mnohem plašší, nevyzpytatelnější, pohybují se v nepřehledném terénu. Co je proti tomu bílý čáp, který málem neodlétne z areálu zoo! Šeredně jsme se spletli.

Kamil Čihák instaloval do jednoho z výběhů, kam čápi pravidelně chodí, sklopku a k ní začal předkládat krmení.

"Zítra ráno začnu chytat," nahlásil mi.

"Takže já přijedu na devátou, to už ho budete mít," odvětil jsem pln optimismu.

Druhý den ráno jsme v devět byli ještě pár kilometrů od Dvora. "V kolik že ho měl chytit?" zeptala se mě žena škodolibě v devět a pět minut.

"No, tak se to trochu zdrželo," zabručel jsem. V tom okamžiku zapískal telefon. SMS od Kamila Čiháka: MAM HO. Vážně ho musel chytit přesně v devět.

Přijeli jsme do zoo. Ještě jsem Kamilovi gratuloval ke skvělému výkonu, když přišel zachmuřený pan Máslo: "Máme problém. Samec stojí na voliéře." Kamil chytil čápa z hnízda ve městě.

Ani další pokusy se sklopkou ve výběhu nevyšly. Samec evidentně věděl, oč jde, a odmítal se k ní přiblížit. Tehdy o něm Kamil začal mluvit jako o Einsteinovi.

Zase jsme byli v zoo.

"Musíme vymyslet něco jiného," opakoval jsem pořád dokola.

Kamil Čihák se rozvzpomněl, jak za ním před lety přišli policisté, že po nich lidé chtějí, aby zachránili čápa, který neodletěl a ještě pozdě na podzim postával na hnízdě.

"Sežeňte plošinu, v noci ho chytím do ruky," řekl jim Kamil v naději, že plošinu neseženou. Večer se ovšem policisté vrátili. Plošina už byla připravená.

Kupodivu tahle akce vyšla. Za tmy se Kamil nechal na plošině zvedat ke hnízdu, chňapnul po čápovi - a bylo to.

"A co tedy chytit Einsteina v noci?"

Celý den pak Štěpán Kotrba vyráběl síť na dlouhé skládací tyči (k čemu se nehodí být akademickým sochařem!), kterou jsme chtěli za tmy Einsteina přiklopit. Večer jsme pozhášeli všechny lampy v zoo a po půlnoci vyšli s naším monstrózním zařízením ke hnízdu. Byli jsme od něj ještě třicet metrů, když k nám čápi otočili hlavy. Chytání skončilo dřív, než začalo.