Echolokace je když...
Netopýři jsou velmi zajímavou, ale také ohroženou skupinou živočichů, která citlivě reaguje na změny životního prostředí. Pozorovat je není zrovna snadný úkol. Ještě těžší pak je přeložit netopýří hlasové projevy do našeho jazyka. Právě to je úkol, kterému se věnuje magistra Helena Jahelková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a o kterém si s ní povídala redaktorka Adriana Krobová.
Ultrazvuk netopýrů začali přírodovědci poslouchat až ve 20. století, protože dříve neexistovaly potřebné přístroje.
Už dříve se lidé zajímali o to, jak netopýři létají, loví a vnímají okolní svět. První je začal zkoumat Lazzaro Spallanzani v 18. století, jenž dělal takové pokusy, které by dnes už byly označeny za týrání zvířat. A zjistil, že netopýr se ani tak neorientuje očima, ale ušima a ty mu slouží právě k tomu, aby do ničeho nevrazil.
V současné době dělíme netopýří signály do dvou skupin – na echolokační, sloužící především orientaci v prostoru, a na sociální.
Echolokační signály jsou jednodušší, zatímco sociální jsou mnohem složitější, většinou mají daleko variabilnější frekvenční průběh, jsou delší a většinou mají mnohem nižší frekvenci než signály echolokační.
Echolokačních signálů je několik typů.
Druhy, které loví ve volném prostoru, se většinou nemusejí obávat, že do něčeho narazí, takže mají dlouhé, nízké signály s velmi dlouhými intervaly. Teprve, když uslyší nějakou kořist, zvuky změní, zrychlí, zkrátí, udělají vyšší frekvenční modulaci, až to přejde do jakéhosi bzukotu, tomu se říká potravní bzukot. To už jednotlivé signály neodlišíme, je slyšet jen jakési trrr. Netopýři, kteří loví naopak v hustém lesním prostředí nebo blízko nějakých objektů, blízko vody aj. musejí vyřešit problém, zda signál je kořist nebo odraz od prostředí.
Musejí mít úplně jiné signály, vysoce frekvenčně modulované, kraťounké, velmi rychle za sebou vysílané a také mnohem tišší. Aby nevznikalo příliš mnoho ozvěn, ve kterých se nedá orientovat.
Možná jste někdy za soumraku viděli netopýra, jak letí nejprve vysoko ve vzduchu, a náhle jako by padal dolů a hned zase vyletěl nahoru. Rozhodně nečekejte, že právě dole byla můra.
Když netopýr letí rovně, vyhledává kořist, ty signály jsou druhově specifické. Hledá a jakmile kořist zaznamená, signály začne zkracovat a třeba už metr před tou můrou jsou signály už velice krátké. On potřebuje získat maximum informací. A většina vzdušných lovců neloví jen tak do tlamky, přihraje si kořist křídlem před tlamku, nebo si ji hodí do ocasní blány. Díky tomu netopýr klesne, proto tak výškově osciluje. Klesne, sebere si můrku z ocasní blány a zase znovu vyletí.
Aby to ovšem s netopýry a jejich posloucháním nebylo tak snadné...
...existuje skupina netopýrů, říká se jim tzv. CF-netopýři, kteří mají vyhodnocování echolokačních signálů založené na trošku jiném principu. Ty signály jsou velmi dlouhé, skoro konstantní, ale mají malinké frekvenčně modulované konce. Příkladem je třeba vrápenec malý.
A nesmíme zapomenout ještě na další skupinu netopýrů.
Měla bych se zmínit o existenci kryptických druhů. Jednak mohou být skryté opticky, pak je skoro nerozlišíme nebo vůbec nerozlišíme, a jediné, čím se liší, je pach, zvuk nebo v poslední době molekulární metody. Zatímco akusticky kryptičtí netopýři se třeba mohou lišit vzhledem, ale naopak se skoro neliší echolokací, takže my jejich echolokační signály nemůžeme skoro odlišit.
Zkoumání echolokace netopýrů je časově hodně náročné, ale rozhodně stojí za to.
Já jsem se nejvíce zajímala o netopýry rodu Pipistrellus, to jsou velice drobní netopýrci, nejmenší z nich, netopýr nejmenší, váží 3 gramy, větší druh netopýr parkový váží kolem 7-9 gramů. Zabývám se jimi od roku 1999, a to hlavně signály samců, které vysílají v období páření a vábí s nimi samičky. Takže jsem byla takový netopýří paparazzi.
Netopýři vysílají jiné sociální signály na jaře a jiné v létě.
V období května a června jde samcům jen o to, označit si teritorium a vymezit se oproti jiným samcům. Oproti tomu v srpnu, to je vrchol sezony páření pro daný druh, jsou vysílané signály mnohem bohatší a obsahují nejen informaci o druhu a jedinci, ale obsahují i řadu dalších signálů, které samičky mají nalákat. Ty signály se podobají signálům, které vysílají malinká mláďata, když volají na své maminky. Takže když bych to přeložila do naší řeči, někdy v květnu, červnu samci volají: „Já jsem tady, netopýr parkový, Ferda, Ferda, Ferda ! Běžte pryč vy zlí samci, tady nemáte být“, zatímco v srpnu: „To jsem já, netopýr Ferda, přileť za mnou, jsem úplně ten nejlepší samec, kterého si můžeš přát...“atd. Prostě se vychvaluje. Samec láká samici skoro 80% noci!
Ale vraťme se k sociálním signálům, podle kterých se netopýři poznávají.
U řady druhů nejsou zmapované, protože je to vždycky velice náročná studie, dobře jsou popsané třeba u některých amerických druhů – třeba Saccopteryx bilineata.
A druhy u nás?
Takhle dopodrobna známy nejsou, ale hodně toho víme o netopýru nejmenším a netopýru parkovém, protože ti také vysílají sociální signály, ale mnohem jednodušší a vysílají je třeba i na lovištích, které slouží patrně k obhajobě teritoria. Hodně se jim věnovaly výzkumy v Anglii.
Jak je echolokace pro netopýry energeticky náročná?
Je to určitě energeticky náročné, ale signály vysílají zároveň ještě s úderem křídla, a díky tomu to sladí tak, aby to bylo energeticky co nejméně náročné. Takže v letu je echolokace mnohem méně energeticky náročná než třeba vysílání signálu z úkrytu. Netopýr dokáže odrazem odlišit lidský vlas, pokud se na to ovšem soustředí. Takže pokud se nesoustředí, může narazit třeba do rybářova vlasce. My k lovu netopýrů používáme nárazové mlžné sítě, které jsou velice jemné. Když se netopýři nesoustředí a jenom prolétávají, signály jsou delší, hlasitější, nenesou zase tolik informace a netopýr pak do sítě mnohem snáze narazí. Když má ovšem netopýr podezření, letí potom pomaleji a přepíná na takové signály, které mu umožňují velice dobře rozeznávat různé detaily předmětů. Takže netopýři tu síť uslyší a když je třeba umístěna před vchodem, netopýr tam může půl hodiny poletovat a hledat nějakou skulinku, kterou by se dostal dovnitř. Výborné echolokační schopnosti má třeba netopýr ušatý nebo vrápenec.