Ebola ohrožuje lidi i primáty
Ebola, to je jméno pro krvácivou horečku, jednu z nejnebezpečnějších virových chorob vůbec. Svět se o ní poprvé dozvěděl poprvé v roce 1976, kdy v blízkosti africké řeky Ebola propukla obrovská epidemie, při níž tehdy do deseti dnů zemřela v krutých bolestech naprostá většina všech nakažených.
Virus, který způsobuje ebolu, je velmi odolný a dokáže přežívat i mimo tělo hostitele. Šíří se až neuvěřitelně rychle a jednoduše, třeba i pouhým dotykem. Navíc do míst, kde nemoc propuká nejčastěji, se zdravotníci dostávají jen s velkými problémy. Podobně jako mezi lidmi se ebola přenáší mezi primáty. Gorilí tlupy mají totiž ve zvyku zkoumat zdechliny příslušníků jiných tlup a právě kontaktem s mrtvými těly se ebola šíří nejčastěji. Lidoopi se také často nakazí díky svým stravovacím návykům. Na jediném stromě se za den, podle zoologů, mohou střídavě nakrmit až čtyři různé gorilí nebo šimpanzí tlupy.
Primatoložky Kláry Judity Petrželkové z Ústavu biologie obratlovců AV v Brně jsem se zeptala, jestli epidemie krvácivé horečky zapříčiňuje pokles počtu primátů v postižených oblastech Afriky.
Určitě, hlavně v posledním desetiletí mohlo vlivem eboly dojít až k 15% poklesu počtu lidoopů. Velké epidemie eboly byly například v národním parku Odzala. Je možné, že je působení viru přeceněno, ale abychom vyslovili takové závěry, musíme mít dostatek dat. Je třeba populace lidoopů monitorovat a v případě epidemie rychle zasáhnout - tedy odebrat vzorky a rychle provést sběr dat.
V současné době se uvažuje o vakcinaci primátů proti ebole. Zatím to zní trochu jako sci-fi, ale byly v tomto směru už podniknuty některé kroky. Existuje několik typů vakcín, ale zatím byly zkoušeny jen na primátech v laboratořích. Jak s nimi ale zacházet ve volné přírodě?
Vakcíny by byly dány buď do návnad nebo by byly nastřelovány pomocí foukaček. Přikláníme se spíš k variantě návnad. Podobně jako se podařilo vymýtit vzteklinu pomocí vakcinovaných návnad pro lišky. Ale je to ještě dlouhá cesta. Vakcínu je potřeba vyvinout tak, aby byla bezpečná a aby se dostala jen k lidoopům. Zatím se zkoumá působení vakcíny na primátech v zajetí a dělají se pokusy s návnadami ve volné přírodě.
Africké úřady se nyní snaží potlačit černý lov a prodej masa z divočiny. Chtějí tak zamezit šíření chorob. Legálně prodávané maso musí splňovat hygienické normy, musí být správně ošetřeno a skladováno. O tom se samozřejmě nedá mluvit v případě masa z buše. Nelegální překupníci totiž převážejí zvířata do vesnic a měst ve velmi špatném stavu. Byla v poslední době zaznamenána nějaká epidemie, kdy byla prokázán přenos eboly z primátů na člověka?
V roce 1996 a 1997 proběhly u lidí dvě epidemie eboly v Gabonu a zcela jasným, vystopovaným zdrojem nákazy byla skupina lidí, lovců, kteří našli v pralese mrtvého lidoopa, rozporcovali ho a snědli. Riziko přenosu nemocí, nejen eboly, ale i ostatních onemocnění virového nebo bakteriálního původu, z lidoopů nebo i jiných primátů na lidi je dost vysoké. V současné době se problému věnuje několik týmů výzkumníků. Zkoumají jak divoké populace primátů, tak místní lovce a zjišťují, že spousta nemocí se právě na lidi dostala od primátů.
Lov primátů pro maso má tedy poměrně velká rizika. Takové zvěřinové maso se prodává v Ugandě i v Kongu hned na několika známých místech. Přestože Ugandská správa divočiny soustavně vyzývá obyvatele, aby upustili od jakéhokoliv kontaktu s divokou zvěří, situace se nezlepšuje. Místní úřady se i nadále snaží obyvatele o všech rizikách spojených s výskytem chorob informovat. Přenášejí ebolu ještě jiná zvířata než primáti?
Je důležité říct, že stále přesně nevíme, co je rezervoárem eboly. Předpokládá se, že zdrojem jsou netopýři, obzvláště kaloni, protože u nich byly objeveny protilátky, ale nemůžeme to říci se stoprocentní jistotou, ty protilátky byly nalezeny také u některých hlodavců. Právě kdybychom znali rezervoár nemoci, mohli bychom ebolu lépe kontrolovat. Ovšem i v případě, že budeme rezervoár znát, kontrola nemoci bude obtížná. Proto se uvažuje o vakcinaci lidoopů. Dokonce se jednu dobu uvažovalo o určité "očistě" netopýrů, to je samozřejmě nereálné. Vakcinace lidoopů je v tuto chvíli jediná schůdná možnost, jak se nemoci bránit. Ale ne všichni primatologové jsou příznivci této myšlenky, já sama nevím, k jakému názoru se mám klonit. Je ale nepopiratelné, že ebola je jedním z faktorů, které významně přispívají k úbytku lidoopů ve volné přírodě. Stejný vliv má ale i bush meat hunting, tedy lov pro maso, a také destrukce přirozeného prostředí lidoopů. To všechno způsobilo, že zatímco byly gorily nížinné dříve považovány za ohrožené, dnes byl tento druh zařazen do kategorie kriticky ohrožených živočichů.
V Demokratické republice Kongo nejsou epidemie eboly u místních obyvatel ani u primátů nijak výjimečné. Tato země se také dostala do centra zájmu našeho projektu Deset zapomenutých krizí světa, a to v říjnu letošního roku. O celé historii Demokratické republiky Kongo, proč je tato země na seznamu deseti nejzávažnějších krizí světa, ale také o tom, jak lékaři bez hranic bojují s epidemií eboly, se dozvíte na našich webových stránkách.
Převzato z pořadu Natura Českého rozhlasu Leonardo.