Dvojí výročí prozaika Ivana Olbrachta - s připomínkou Podkarpatské Rusi
Jakkoli webové stránky zasvěcené archivním dokumentům nejsou určeny výhradně připomínkám výročí slavných osobností, jsou jubilea, která po zmínce volají. Jedním z takových je hned dvojí výročí spisovatele, novináře a překladatele Ivana Olbrachta.
Ivan Olbracht (vlastním jménem Kamil Zeman) se narodil 6. ledna 1882 v Semilech. Od jeho narození uběhlo tedy počátkem tohoto roku 130 let. Zemřel pak na samém konci roku 1952, takže 30. prosince loňského roku jsme si připomněli už devětapadesát let od jeho úmrtí.
Spisovatelem byl už otec Ivana Olbrachta, původní profesí advokát, Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman), jehož romány (např. O ševci Matoušovi a jeho přátelích) se vyznačovaly velkým sociálním cítěním. Manželkou Ivana Olbrachta se stala spisovatelka Helena Malířová.
Olbracht studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, nedokončil vysokou školu v Praze ani Berlíně, kde se snažil o studia práv a filozofie. Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu.
Za první republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory - poprvé roku 1926 ve Slezské OStravě a podruhé roku 1928 na Pankráci. V roce 1929 byl z KSČ vyloučen pro autorství tzv. Manifestu sedmi.
Manifest sedmi byl protest sedmi umělců proti nové linii Komunistické strany, která znamenala bolševizace strany a naprostou podřízenost Moskvě. Text vzniklý z podnětu Ivana Olbrachta vyšel jako leták s titulem Spisovatelé komunisté komunistickým dělníkům. Vyzýval k odstranění nového (Gottwaldova) vedení strany.
Ve 30. letech 20. století zajížděl Ivan Olbracht k delším pobytům na Podkarpatskou Rus, kde čerpal inspiraci pro svou další tvorbu. Pod vlivem těchto zkušeností vznikla nejznámější Olbrachtova prozaická díla: Nikola Šuhaj loupežník (1933), baladický román; Země beze jména (1932), kniha reportáží z Podkarpatské Rusi; Hory a staletí (1935), kniha rozšířených reportáží ze Země beze jména; Golet v údolí (1937), povídkový triptych zachycující izolovaný život pravověrných židů v Polaně. Díla, v nichž popisuje život na Podkarpatské Rusi, jsou dodnes považována za vrchol Olbrachtovy literární tvorby.
Olbracht napsal celou řadu dalších děl, mezi nimi významné psychologické romány (Žalář nejtemnější, Podivné přátelství herce Jesenia), knížky určené dětem a mládeži (Biblické příběhy, Ze starých letopisů), vedle toho však také politicko-agitační román Anna proletářka (1928).
Po roce 1945 pracoval po jistou dobu na ministerstvu informací, kde byl ředitelem rozhlasového odboru.
