Dvě zářijová výročí Oldřicha Nového (1924 – 1939 – 2019)

U počátků brněnského rozhlasu (12. září 1924)

Oldřich Nový spojil počátky své umělecké kariéry s moravskou metropolí, kde strávil celkem šestnáct let (1919–1935). Jeho brněnský život byl spjat převážně s ulicí Veveří, kde bydlel, hrál divadlo a navštěvoval hereckou hospodu U Kahlů. Na jižním konci ulice ústícím na Žerotínovo náměstí stál Nový Zemský dům (dnes sídlo Krajského úřadu Jihomoravského kraje), na jehož střeše bylo 1. září 1924 otevřeno brněnské studio Radiojournalu (Československého rozhlasu). Tento rozhlasový pavilon byl ve skutečnosti malou stísněnou budkou, jejíž stěny byly pro lepší akustiku polepeny novinami. Původně se do ní lezlo po žebříku. Pokud chtěl kapelník při vedení menšího orchestru provádět rozmáchlá gesta, musel otevírat dveře na střechu. Právě zde poprvé zazněl 12. září 1924 do rozhlasového mikrofonu hlas Oldřicha Nového. Tyto prostory však byly pouhým provizoriem. Brněnský rozhlas se na podzim 1925 stěhoval do lepšího ateliéru v Nové (dnes Lidické) ulici, které koncem roku 1929 vyměnil za moderní prostory v Sokolském domě na Stadionu v Kounicově ulici. Oldřich Nový postupně v Brně vyrostl v jednu z hlavních postav hudebně-zábavného programu tamního rozhlasu. Stal se úspěšným průvodcem radiokabaretů a zábavných revue, jež pořádal jak v rozhlasových prostorách, tak brněnském Národním divadle. Jedna z nich nesla název Z Brna do Brna, její hlavní postavou byl bodrý Hanák Matěj Křópal z Břochovan a sám Nový v ní vystupoval s několika šansony. Právě tato revue byla prvním divadelním představením, které rozhlas 30. ledna 1927 živě přenášel z Brna do Prahy.

Premiéra Kristiana (8. září 1939)

Nejen divadlem a rozhlasem byl ovšem Oldřich Nový živ. Po přesídlení do Prahy a úspěších hudebních komedií v jeho Novém divadle na Václavském náměstí kývl Nový na nabídku barrandovských filmařů. Největší filmové role ztvárnil v letech Protektorátu, a to především legendárního Kristiana. Námět francouzského dramatika Yvana Noé přetavili do scénáře Josef Gruss, Eduard Šimáček a režisér Martin Frič. Ve filmu, kde zpívá také R. A. Dvorský, ztvárnil Nový úředníka cestovní kanceláře Aloise Nováka, který jako tajemný Kristian svádí v Orient baru ženy z vyšší společnosti. Jedna z nich, Zuzana Rendlová v podání Adiny Mandlové, však dovede Kristiana napravit a nasměrovat zpět k hodné manželce Mařence, jíž ztvárnila Nataša Gollová. Film, který měl premiéru 8. září 1939, se stal hitem protektorátních biografů. Kvůli účinkování Mandlové a Gollové však nemohl být Kristian po roce 1945 promítán. Na filmová plátna se mohl vrátit až roku 1954, avšak zkrácený o výstupy Járy Kohouta, jenž ztvárnil Kristianova kolegu z cestovní kanceláře Josefa Novotného a který po únoru 1948 emigroval. Oldřich Nový údajně v šedesátých letech uvažoval o natočení pokračování Kristianova příběhu, avšak k obnovení spolupráce s režisérem Fričem nedošlo. Nového hereckými partnerkami ovšem nebyly pouze ty z Kristiana, tedy Adina Mandlová a Nataša Gollová. Na prknech Nového divadla po jeho boku vystupovaly také Ljuba Hermanová a Zita Kabátová. I herecké partnerky napomohly z Oldřicha Nového vytvořit prototyp českého svůdníka a donchuána, který si však ze sebe dokázal dělat za všech okolností legraci.