Dobrý a moudrý kolega Václav Cibula

8. listopad 2013

Se vzpomínkou na pana doktora Václava Cibulu, rozhlasového redaktora, autora mnoha literárních pořadů, dramatizací, rozhlasových i televizních her, tvůrce velké řady knih pro děti i pro dospělé, objevitele četných zvukových archivních pokladů, ale také milovníka přírody, se obracíme opět do řad rozhlasových pracovníků, které – zejména v roce, kdy rozhlas slaví výročí – je třeba připomínat, protože patřili k těm, již tvořili dobrou stránku historie tohoto rozhlasu. 

Václav Cibula byl slánský rodák. Ve Slaném chodil do gymnázia, maturoval zde v roce 1945. Na Slánsko nedal nikdy dopustit, neustále se do tohoto kraje na sever od Kladna vracel a čerpal zde inspiraci k celé řadě svých prací.
Po střední škole vystudoval katedru srovnávacích literatur na pražské Filosofické fakultě UK. Vedoucím této katedry a Cibulovým velkým vzorem byl profesor Václav Černý. Po absolutoriu (1949) získal o rok později doktorský titul, protože obhájil svoji práci s poměrně dlouhým názvem: „Zájem o cizí literatury v době českého obrození a jeho vyvrcholení ve Václavu Bolemírovi Nebeském, zakladateli české metody literárně srovnávací“. Svoje první kroky v praxi učinil pak jako novinář - stal se redaktorem literární rubriky deníku Lidová demokracie.

Do rozhlasu nastoupil Václav Cibula v roce 1964. Stal se redaktorem tzv. Třetího programu, což byl program určený náročnému posluchači. Redakčně zde připravoval velmi úspěšné cykly jakými byly Antická knihovna, Etická knihovna, Rozhlasové dokumenty, Sám doma s hudbou, kterou mám rád… anebo kdysi oblíbenou anketu s názvem Třináct otázek pro…
Kromě své redakční práce (později působil dlouhá léta v literární redakci Hlavní redakce literárně- dramatické) se věnoval vlastní autorské tvorbě. Napsal celou řadu knih, v nichž čerpal náměty ze starých bájí a pověstí, soustředil se zejména na pověsti staré Prahy, ale i na pověsti okrajových pražských čtvrtí, sesbíral a přetvořil mimo jiné pověsti ze svých milovaných Vysokých Tater (Tatranské báje a pověsti). Napsal několik zasvěcených a vysoce poučených průvodců (Objevujeme Prahu; Královská cesta, Praha-Obrazový průvodce…), také několik sbírek pohádek.

PhDr. Václav Cibula

Svoje jazykové vzdělání uplatnil Cibula jako překladatel z francouzštiny a španělštiny (z překladů uveďme např. román Tamango autora P. Mériméea; knihu Bdělý strážce M. de Cervantesa Saavedry, či Vinné sklepy V. Blasca Ibáneze)… Celou řadu původně francouzských a španělských příběhů v nové formě převyprávěl (Hrdinské legendy staré Francie…)
To vše jsou velmi stručná fakta, která ovšem sama o sobě nevyjadřují to, co jsem naznačil na začátku: za Cibulovy někdejší spolupracovníky chci zdůraznit, že jeho vlídný, přátelský přístup, který vůči mladším kolegům i kolegyním zachovával, byl velkou školou. Přinášel svým příkladem poučení, lidskou moudrost a vlídnou vstřícnost, tedy směs vlastností, jež lze dnes nalézt už jen velmi zřídka.

Václav Cibula zemřel 4. května 2009 ve věku třiaosmdesáti let.

Spustit audio