Dlouhá přerušovaná bílá čára (Rádžkót, čtvrtek 11. prosince 2003)
"Silnice jsou tady jako v Biháru," prohodil Uméš. Tohle přirovnání už něco znamená, protože v rozvráceném Biháru jsou prý bezkonkurenčně nejhorší silnice na světě. MP (čti em-pí) čili Madhjapradéš ostatně stejně jako Bihár patří k nejchudším státům indické federace. Z původně hladkého povrchu zdejších silnic zůstaly už jen ostrůvky asfaltu oddělené kamenitými prohlubněmi i vyslovenými jámami. Čety silničářů, které se skládají spíš z žen než z mužů a jsou vyzbrojeny jen lopatami a podobným nářadím, svádějí se stavem komunikací skutečně nerovný boj...
Oblast, kde zimuje Altynaj, jsme opustili včera a teď večer už jsme v gudžarátském Rádžkótu na Káthijávarském poloostrově, na dosah od Iristova zimoviště. Že ten "dosah" může ještě znamenat pěkné trmácení, jistě nemusím zdůrazňovat.
V MP jsme jeli průměrnou rychlostí 30 až 40 km/hod. a dobrou třetinu cesty v protisměru. Vyhýbání se náklaďákům s přesností na pár centimetrů vyžadovalo od Uméše značnou pozornost a dobré nervy. Docela mě překvapovalo, že jsme neviděli jedinou nehodu a že auta jsou sice lecjak opršelá, ale ne zas nějak výrazně otlučená.
Všechno se ovšem změnilo za hranicí Gudžarátu. Hladký asfalt a na něm - nemůžu věřit vlastním očím - dlouhá přerušovaná bílá čára. Uméš zrychluje na stovku. Ale už je vidět první nehody. Na čtyřech stovkách kilometrů je jich celá řada, z toho tři evidentně smrtelné. Řidiči indických náklaďáků zjevně nejsou zvyklí na vyšší rychlosti a spoléhají na klaksony mnohem víc než na zpětná zrcátka (mnohé trucky je ostatně ani nemají)...
Před Rádžkotem je čtyřproudá silnice, téměř dálnice. Lze však na ní potkat stádo dobytka nebo velbloudů... Co chvíli také vidíme bíle oděné džinisty (těch je v Gudžarátu víc než jinde a mají tu významné svatyně), kteří jdou po krajnici. Přes rameno mají většinou hůl a na ní raneček. Bůh ví, kam až musejí pěšky dojít - jak už jsem psal, mnozí odmítají používat dopravní prostředky, aby se nepodíleli na usmrcení nějakého živého tvora. Jeden z džinistických poutníků měl dokonce přes ústa roušku, aby nevdechnul nějakou mušku...
Bohužel času je velmi málo, takže musím vynechat džípy (obsazené až třiceti lidmi), rikši, slony, velbloudy a Ambassadory. Nemluvě o shrnutí za dny, kdy jsme sledovali Altynaj. To si ale - byť ve velmi zestručněné podobě - můžete poslechnout v sobotním Meteoru.