Dějiny pražských sokolů

Již první zahnízdění v Týnském chrámu doprovázel sled nešťastných událostí. Většina vysokých věží byla upravena proti hnízdění holubů, a tak i sokolové nacházejí obtížně vhodná místa. V roce 1995 využila samice větrem poškozená dvířka, aby se dostala do temného kouta hlavní severní věže, kde začala snášet vajíčka. Oprava dveří jí ale ještě v době snášení znemožnila přístup, a i když zde vzápětí byla instalována hnízdní budka, k náhradnímu hnízdění již nedošlo. Dalším příkladem je situace z r.1997, kdy si sokolí pár nečekaně vybral k zahnízdění malé okénko věže sv. Jakuba. Na malé ploše v tenké vrstvě holubího trusu samice vyhrabala mělký důlek, kde snesla 3 vejce. Protože bylo zřejmé, že mláďatům hrozí pád, instalovali jsme ve vhodné době po vylíhnutí v těchto místech dřevěnou plošinu, která chránila hnízdo a umožňovala mláďatům trénink a první pokusy o let.

Snad největším nepřítelem těchto rychlých letců jsou dráty natažené přes volná prostranství. Při střemhlavém útoku je lehce přehlédnou. Nejčastějším zraněním jsou pak zlomené kosti nebo těžce poškozené svaly křídel. Ptáci pak končí na zemi, kde je v lepším případě najde svědomitý člověk a předá do příslušných rukou, v horším pak mohou skončit pod koly aut nebo v okapech či světlících, kde bez pomoci zahynou. Podobný úraz potkal v létě roce 1998 i samici, která hnízdila na Týnu. Byl to pták odchovaný v zajetí v roce1991, který při tréninku ulétl sokolníkům. Na jeho noze byl chovatelský kroužek a kroužek s adresou a telefonem majitele. Nálezce zatelefonoval a zraněný pták se dostal během několika hodin ke svému původnímu majiteli, kde byl vyléčen. Tato plodná samice však bohužel skončila v chovatelské kleci.

Osiřelý sameček si naštěstí vbrzku našel náhradu a již v zimě byl na Týnu celý pár. Protože byla samice mladá, k hnízdění v následujícím roce nedošlo. Ani ona však neunikla podobnému osudu. Již asi rok je dobře rozeznatelná díky svěšenému pravému křídlu. Je to nápadné zejména pokud sedí na špičce některého kostela v centru města. Evidentně jde o podobné zranění jako u předchozí samice. Měla však větší štěstí, že nebylo tak vážné, nebo že se zotavila kdesi na střechách. Po přechodnou dobu asi nemohla létat, natož lovit. Snad jí mohl pomoci i samec, který se o potravu samice a mladých převážně stará po velkou část roku.O tom se však můžeme jen dohadovat.

I původní "týnský" sameček možná zahynul po nějakém podobném úrazu. Zmizel v roce 2000 a vzápětí byl nahrazen novým samcem s kroužky, tedy ptákem z některého ze známých hnízdišť, snad v Českosaském Švýcarsku. Dosud jsme ho však neidentifikovali.

Snad největším problémem mláďat z městských hnízd je malá možnost krátkých přeletů v prvních dnech po opuštění hnízda. Mláďata se z hnízdní kotlinky rozlézají více jak týden předtím, než jim pera v křídlech dorostou do velikosti umožňující let. Přitom často sklouznou po okrajové oplechované římse a na krátkých křídlech jako na padáku splachtí kamsi dolu. V lepším případě na ulici či balkón, v horším do okapové roury, světlíku či vikýře odkud již se nedostanou a zahynou. V přírodě k takovým jevům také dochází, ale skalní úbočí nejsou kluzké plechové plochy a mláďata se snáze vyšplhají na místa, kde je rodiče mohou krmit. V Praze k takovým předčasným pádům dochází často a jsou asi hlavní příčinou ztrát. Pokud byla mláďata nalezena, skončila během jednoho dne ve stanici pro hendikepovaná zvířata a během následujícího dne byla dopravena zpět ke hnízdu.

Některá z mláďat jsou označována kroužky s telefonním číslem. Tak jsem se dozvěděl i o jednom z pěti mláďat vyvedených v roce 1996. Shodou okolností jedinec vylíhnutý v zajetí a přidaný do hnízda, byl 12. srpna 1996 nalezen zraněný‚ s těžce popálenými pařáty a křídlem pod sloupem elektrického vedení u Roudnice nad Labem tj. asi 60 km severně od Prahy. K tomuto zranění došlo v době vytrvalých dešťů. Sokol s malou kořistí, asi pěnkavou, přistál v deštivém poledni na atypický sloup elektrického vedení, patrně na zdvojené vodorovné‚ izolátory lemované na každém konci kovovou konstrukcí pro přeskok jisker. Místní chataři jej nalezli a informovali nás. Týž den bylo mládě dopraveno do Prahy a po veterinární prohlídce označen jeho stav za velmi vážný, i když mládě bylo aktivní a dobře žralo. Rychle byl dohodnuto, že největší zkušenosti s tímto druhem zranění mají ve stanici pro hendikepované ptáky v Novém Jičíně u ing. Otáhala. Hned další den jsme využili letecké spojení do Ostravy a ptáka odeslali. Postupně u něj však docházelo k nekróze obou nohou a křídla a pták nepřežil. Tento nález, jakkoliv tragický, dokládá několik důležitých poznatků o přežívání mláďat, jejich osamostatňování a přesunech. V neposlední řadě opět upozornil na smrtící konstrukce některých elektrických vedení, respektive nevhodné řešení izolátorů na některých sloupech.

Snad nejhorším dokladem vandalismu byl nález jednoho ze dvou úspěšně vyvedených mláďat v roce 1997. Dobře létající mláďata navštěvovala se svými rodiči špičky věží sv. Havla. Ještě v osudný den 13,00 jsem je tam pozoroval. Druhý den jsem se dozvěděl ze Zoo Praha, že jim byl dopraven zraněný sokol z Havelské ulice s těžkým poraněním křídla. Jak se později ukázalo, mládě bylo střeleno z pravé strany do křídla vzduchovkou. Dosvědčovala to diabolka uvízlá v ráně. Hrdinný střelec patrně pálil z některého vyššího patra z domů v okolí sv. Havla. Návrhy na prošetření tohoto případu skončily bezúspěšně. Nejenže se nenašel žádný viník, ale ukázalo se, že s tímto případem nechtěla mít policie nic společného.

Mláďata se dříve či později po vylétnutí vytratí a na místě zůstává jen domácí pár. Doufáme že přežila, ale dokladů máme málo. Mláďata jsou značena nápadnými kroužky, většinou s alfanumerickým kódem, který je možné dobrým dalekohledem přečíst. Ornitologové sledující dravce se snaží každoročně rozpoznat označení hnízdících ptáků. Tak byla identifikována mladá samice z Týna vyvedená v r. 1996 až v oblasti pískovcových skal v Německu severně od Děčína. V prvním roce obsadila vlastní teritorium, ale dříve než dospěla, byla ulovena jestřábem. Tato oblast je v posledním desetiletí významným hnízdištěm mnoha párů sokolů. Místní populace vznikla jako výsledek rozsáhlého projektu vypouštění sokolů v Německu. I když naše samička nezahnízdila, naznačila populační vztahy českých sokolů s touto oblastí. Ty dokládá i původ nynější sokolí samičky, která, jak doufáme, vyvede v letošním roce další mláďata.