Davidova hvězda - zneužitý symbol
Ve společenských vědách se často opakuje myšlenka slavného německého sociologa Maxe Webera, že bez symbolů není možný sociální dialog. Symboly mohou plnit funkci integrace určité skupiny a posilování vědomí její sounáležitosti.
Současně mohou mít ale funkci demonstrace moci; prohlubují společenskou a emoční nejistotu těch, vůči nimž jsou namířeny. Na málokterém symbolu však lpí tak bolestný prožitek diskriminace jako na šesticípé žluté, černě orámované hvězdě s černým německým nápisem Jude neboli Žid.
Právě tou museli od září 1941 sami sebe označit Židé v Protektorátu Čechy a Morava. Nové perzekuční opatření, kterému předcházelo diskriminační označení polských Židů z listopadu 1939, přitom zneužilo vyobrazení „Davidova štítu“, symbolu, který se v 19. století stal pro židovské společenství tím, čím byl pro křesťany symbol kříže.
Vnucená „žlutá hvězda“ za protektorátu prvořadě znamenala popření lidské důstojnosti, jakkoliv Židé bolestně prožívali mnohá další diskriminační nařízení. Většinová česká společnost zaujala k této perzekuční symbolice trojí přístup.
Prvním bylo přehlížení, které mohlo být projevem lhostejnosti k osudu židovského obyvatelstva, ale i vlastní bezmoci. Druhou možností bylo zaujetí škodolibého postoje, třetí pak vyjádření solidarity: soucitným nebo povzbudivým úsměvem, podáním ruky, verbálním odsudkem opatření.
V Holandsku stovky lidí z řad většinové společnosti nosily žlutou židovskou hvězdu poté, co si ji Židé museli po 2. květnu 1942 připnout na oděv. Takové akty solidarity se v protektorátu neobjevily.
Označení Židů na veřejnosti znamenalo pro českou společnost určitý šok, ale ten rychle ustoupil a na Davidův štít si většina, ale i menšina "zvykla". Později převládl ve většinovém myšlení strach.
V menšinovém židovském prostředí se „žlutá hvězda“ změnila v prostředek vlastní identifikace se stejně postiženými. Zejména mladí lidé však nařízení všemožně obcházeli: hvězdu si sundávali, aby mohli večer na návštěvu, do kina…
Jinou strategii odmítnutí potupného symbolu vyvinuly děti, které židovské hvězdě dávaly jiný význam; evokovala jim americké westerny se šerify nebo Mléčnou dráhu. Převládaly však emoce ponížení, které zejména starší lidi dováděly i k sebevraždě.
Po komunistickém převratu v roce 1948 se židovská hvězda z období okupace vykládala jako znak ponížení Židů, jehož kořeny tkvěly ve zradě buržoazie, která po mnichovské dohodě nepřijala pomoc Sovětského svazu. Symbol diskriminace byl v této úvaze překódován na symbol pochopení dějinné cesty po boku Sovětského svazu.
