Daniel
Daniel je kniha mnoha dosud nevyřešených otázek. Jméno znamená "můj soudce je Bůh". V hebrejském kánonu je kniha zařazena do třetí části zvané Ketubím (Spisy), a není tedy počítána mezi knihy prorocké.
Textově je kniha doložená ve dvou verzích, v hebrejsko-aramejské a v řeckých překladech Starého zákona, Septuagintě a tzv. Theodotion. Tyto řecké verze knihu Daniel řadí mezi knihy prorocké a její text je širší o tzv. Azarjášovu modlitbu, Píseň tří mužů, vyprávění o Zuzaně a dva příběhy o Bélovi a draku v Babylonu, kde je opět příběh o Danielovi v jámě lvové, který se objevuje už v aramejské části textu (Da 6). Od doby Martina Luthera jsou tyto části protestanty řazeny mezi tzv. apokryfy nebo deuterokanonické části, v katolických vydáních jsou součástí knihy Daniel.
První polovinu knihy tvoří vyprávění o Danielovi a jeho přátelích na dvoře dvou babylonských králů Nebúkadnesara a Belšasara a médského krále Darjáveše. V druhé polovině se jedná o apokalyptická vidění. Zde se objevuje i postava nazvaná Syn člověka (7, 13), známá z evangelií jako Ježíšovo sebeoznačení. Úvod a druhá část knihy jsou psány hebrejsky, část 2, 4b - 7, 28 je psána aramejsky.
Problematickou otázkou je doba vzniku této knihy. Kritičtí badatelé ji skoro jednomyslně odhadují na 2. století př. n. l. v době vlády Antiocha IV. Epifana. Konzervativnější badatelé ji naopak kladou do 6. st. př. n. l. Teologický záměr této velmi sporné knihy Starého zákona se dá obecně shrnout tak, že chce povzbudit a potěšit všechny pronásledované ujištěním, že Bůh je zcela svrchovaný a má běh světa i život člověka ve svých rukou.