Další z řady zakladatelů - Dalibor Chalupa
Nevím, zda poznáte hlas, který k vám zazní, otevřete-li si první zvukovou ukázku u tohoto portrétu. Patří ctiteli rozhlasové hry, osobnosti, která rozhlasové dramatice zasvětila více než 40 let svého profesního života….
…skutečnému doyenovi rozhlasové dramaturgie, který stál téměř u samé kolébky rozhlasového vysílání, který v oné neobyčejně oblíbené rozhlasové disciplíně působil aktivně téměř do pětasedmdesáti let svého plodného života. Onou osobností, dodávám pro ty, kterým jeho hlas už neutkvěl v paměti, je Dalibor Chalupa, další zakladatelská osobnost Československého rozhlasu.
Na začátku jsem uvedl, že Dalibor Chalupa stál téměř u kolébky rozhlasové hry. Samozřejmě, že u startu rozhlasového vysílání u nás, který se odehrál v květnu roku 1923, osobně nebyl. Ostatně – poslechněme si část Chalupova životopisu, který v jednom vzpomínkovém rozhlasovém pořadu přednesl – rychle a ve zkratce - jeho generační a profesní souputník spisovatel František Kožík.
Pro nás, generaci dramaturgů, kteří se s rozhlasově dramatickou prací začali seznamovat v poslední čtvrtině 20. století, bylo fascinující vědomí, že onen starší, vysoký, štíhlý, vždy pečlivě oblečený pán s kravatou a s noblesním chováním a vystupováním, jehož jsme už potkávali pouze jako občasného návštěvníka redakčních prostor, byl vlastně generačním druhem a osobním přítelem Jiřího Wolkera. Setkávali se jako spolutvůrci časopisu Host a jednadvacetiletý Chalupa do něj přispíval vlastními verši, které nedlouho předtím vydal ve své první sbírce. Básnickou činnost prokládal také divadelními recenzemi. Tato aktivita ho také na konci 20. let přivedla poprvé před mikrofon brněnského rozhlasového studia.
Jeho brněnské působení v průběhu 30. let znamená nejšťastnější a bez rozpaků také nutno říct nejúspěšnější etapu jeho práce.
Chalupa stál v letech 1934-1945 v čele literárně-dramatického oddělení brněnského studia a v této úloze měl vliv na celou škálu dalších rozhlasových tvarů. Stal se v té době - především v úzké spolupráci s Josefem Bezdíčkem - průkopníkem nové podoby rozhlasového pásma. Pracovali novátorsky se střihem, kompozicí, inspirovali se postupy současného filmu, využívali pestré kombinace vypravěčských partů s úryvky novinových článků, dopisů, zvuků a hudby. V oněch letech měl Chalupa také mimořádný cit po hledání nových rozhlasových talentů. Byl to on, kdo k mikrofonu poprvé přivedl později známého reportéra a redaktora F.K. Zemana. Takto F.K. Zeman vzpomínal na Chalupovo působení v roli šéfa brněnského literárně-dramatické vysílání.
Po roce 1945 přešel Dalibor Chalupa do pražského Radiožurnálu, kde opět zastával funkci šéfa literárního odboru. Do roku 1948 se znovu intenzivně věnoval podněcování tvorby rozhlasových her. Byl členem několika porot v soutěžích na původní rozhlasovou hru. Po roce 48 však doba přestala původní dramatice přát. Od roku 1952, po velké programové proměně, která byla uskutečněna pod sovětským vlivem, pak tvorba původních her na čas zanikla úplně. Rozhlas se vrátil k dávno již překonané praxi přenosů divadelních představení, později rozvíjel téměř výhradně adaptace divadelních a literárních předloh. V té době však již Chalupa nebyl šéfem literárně dramatické redakce. V roce 1951 byl sesazen po kritice, jíž se mu dostalo ze strany tehdejších kádrováků. Vytýkali mu nedostatečnou uvědomělost a nedůsledné ideové vedení kolektivu. Od tohoto okamžiku se Chalupa stal řadovým dramaturgem a zůstal jím až do svého odchodu do důchodu v roce 1971. Během více než dvacetileté etapy zůstal pečlivým dramaturgem, soustředěným převážně na klasický dramatický odkaz. Byl také autorem úprav, dramatizátorem či překladatelem. Do znovuoživlého proudu původní rozhlasové hry, který nastal v 60. letech, se však již významněji nezapojil.
V roce 1975, u příležitosti Chalupových pětasedmdesátin, natočil v rozhlase jubilantovi gratulaci herec a moderátor Karel Pech. Za přítomnosti Chalupy, Kožíka a F.K. Zemana se zamyslel nad tím, jak lidé svou životní lásku, svou celoživotní profesi opouštějí. Jakkoli natočeno v roce 1975 aktuálnost onoho tématu neustále trvá.
Poslední zvuková ukázka, která je částí rozhovoru, jenž s Daliborem Chalupou vedla v roce 1965 Dita Skálová, dokazuje věčný optimismus doyena české rozhlasové hry.