Čtenářský deník Auditoria: knihy o duševním zdraví

Josef Tichý sepisoval Historii bohnické psychiatrie v letech 1903–2005 původně jako jednotlivé kapitoly pro Zpravodaj psychiatrické léčebny. Souhrnná kniha je plná zajímavých zpráv, někdy až humorného charakteru, a tak se zde v chronologickém sledu dozvíme o instalování lékařů do vedoucích funkcí, vývoji pracovních podmínek zaměstnanců a změn v léčbě duševních nemocí, ale také o tom, kolik koupacích van mělo zdejší lázeňské zařízení, detaily ze závodní kuchyně, informace o pořádaných výstavách, o instalaci rozhlasu po drátě nebo historii kulturního festivalu Mezi ploty.

V edici Zmizelá Praha vyšel svazek mapující Nemocnice a sanatoria. Petr Svobodný napsal úvodní studii a shromáždil fotografie pražských nemocnic od konce 18. do konce 20. století. Můžete se podívat, jak před sto lety vypadal bohnický kostel sv. Václava či speciální pavilony pro neklidné pacienty.

Martina Riebauerová se jako novinářka specializuje na medicínská témata. Vydala například několik knižních rozhovorů s českými lékaři. V knize Podivuhodné osobnosti české psychiatrie přináší osm portrétů legend české psychiatrie (např. Oskara Fischera, Karla Kuffnera, Vladimíra Vondráčka nebo Miroslava Plzáka).

MUDr. Jaroslav Vacek se zabýval psychiatrií celý svůj profesní život. Ve své knize O nemocech duše se snaží popsat historii psychiatrie na nejrůznějších případech od dávných předvědeckých věků až po moderní medicínské případy druhé poloviny 20. století.

Jan Křesadlo, občanským jménem Václav Pinkava, byl nejen výrazný básník, překladatel, publicista a hudební skladatel, ale právě i psycholog na klinice Univerzity Karlovy. Po emigraci v roce 1968 pracoval v léčebně v britském Colchesteru. V nedokončené knize Průvodce inteligentního laika džunglí současné psychologie a psychiatrie chtěl Křesadlo zpřístupnit poznatky ze svého oboru i laikům.

Kniha Normální šílenství obsahuje rozhovory s mnoha lékaři, ale také s pacienty, kteří trpí některým typem duševních onemocnění. Popsány a svým způsobem i demytizovány jsou zde třeba deprese, schizofrenie, demence, ADHD, autismus nebo poruchy příjmu potravy. Z této knihy vyberme závěrem citaci z autorského úvodu: „Hlavním důvodem pro vznik této knihy je naše víra a přesvědčení, že duševní nemoc není osobní selhání. Selhává mnohdy spíše společnost a zdravotnictví. Mnoha lidem by pomohlo prostě to, že budeme více vědět a akceptovat a více o duševním zdraví mluvit. Pomohlo by, kdyby se lidé nebáli vyhledat odborníka, když se necítí dobře.“