Co s tím dál (neděle 5. července 1998)

Co s tím dál, byla zásadní otázka posledních dnů. Na příští sezónu jsme si naplánovali sledování celé čapí rodiny, pokud možno té Kristýniny. Ovšem jedna věc je něco si naplánovat, věc zcela jiná uskutečnit. Že budeme sledovat Kristýninu rodinku, jsme si představovali už před rokem, ale nakonec z toho sešlo, protože mláďata zahynula při krupobití, které předcházelo velkým povodním.

Čas na označení mláďat se blíží a my pořád víc váháme. Nahlas se bavíme o tom, jestli jsou mláďata opravdu v takové kondici, abychom jim mohli dát vysílače (zmiňoval jsem se o tom v předchozích zápisech); v podtextu ale zůstává nevyřčená a pro všechny samozřejmá obava, že i kdyby jejich kondice byla sebelepší, šance na přežití mají poměrně malé. Tak je to u všech čapích mláďat a poměrně snadno se dá vypočítat pravděpodobnost, kolik jich doletí do Afriky (tahle pravděpodobnost je dost nízká). Jenže něco jiného je dovědět o smrti čápěte, které člověk viděl jednou v životě, a něco jiného dovědět se o předčasném konci našeho Dráčete (= Kristýnina mláděte).

Nakonec jsme se shodli na tom, že se pokusíme označit dva páry černých čápů (Kristýnu s Davidem + další dvojici) a až podle situace uvidíme, která mláďata budeme sledovat. Samozřejmě že ideální by bylo najít hnízdícího Martina, což se nepodařilo, takže vybíráme jiné vhodné hnízdo s jiným čapím párem a mláďaty. Je to všechno hodně složité.