Co je a není urážka náboženství?
Potlačování náboženské svobody patří k nejvážnějším problémům současného světa. Dodnes existují země, kde se změna víry trestá smrtí, kde jsou ve jménu náboženství tvrdě porušována lidská práva a kde jsou příslušníci menšinové víry diskriminováni. Zajímavá diskuse vznikla v této souvislosti na půdě světové organizace.
Administrativa nového amerického prezidenta Baracka Obamy se poprvé zapojila do debaty o náboženství a lidských právech. Ve smutně proslulé Radě OSN pro lidská práva prohlásila zástupkyně Spojených států Anna Chambersová, že koncept urážky náboženského přesvědčení se záměrně zneužívá k potlačení menšinových duchovních směrů. Týká se to především islámských (a některých afrických) zemí, hlavně těch, které vykazují nejnižší úroveň lidských práv.
V Ženevě Chambersová doslova řekla: "Jsme zděšeni využíváním tohoto konceptu některými státy k ospravedlnění kroků, které selektivně omezují občanský nesouhlas, dusí kritiku politických struktur a omezují svobodu projevu příslušníků menšinových náboženství." Debatu vyvolal Pákistán, který přišel s návrhem rezoluce, označující urážku náboženského přesvědčení jako vážný útok na lidskou důstojnost, který vede k náboženské nenávisti a násilí. Pákistán předložil text jménem Organizace islámské konference.
Je to velice podivný pohled na skutečnost, protože v takovém případě by se zcela jinak posuzovaly například karikatury proroka Mohameda, uveřejněné v roce 2006 v Dánsku (a později v dalších zemích). Jak známo, následovaly po nich násilné protesty a útoky na dánská zastupitelství v islámských zemích. Zemřelo při nich nejméně padesát lidí. Podle navrhované formulace by za to v konečném důsledku nesl odpovědnost autor karikatur.
Muslimské země si stěžují, že islám je od 11. září 2001 spojován s násilím a jeho příslušníci jsou terčem různých a neoprávněných podezření. Existuje samozřejmě řada takových případů, nicméně daleko vážnějším problémem je potlačování náboženské svobody právě v těch zemích, které tak vehementně prosazují práva muslimů. Jak například upozornila Kanada (což je jeden z rozumných členů Rady), v Íránu dochází k systematickému pronásledování bahaistické víry. Sedmi vězněným lidem tam hrozí dokonce trest smrti. Podobně je tomu i v dalších zemích, například v Egyptě, který je rovněž členem Rady.
Celkově se dá říct, že Rada pro lidská práva zatím nezlepšila svoji těžce pošramocenou pověst z časů, kdy ji zcela ovládly různé totalitní a autoritářské státy, jež pak soustavně kritizovaly Ameriku nebo Evropu. Dobrou zprávou je tedy alespoň to, že washingtonský Bílý dům nechce odložit otázku náboženské svobody k ledu - ani pod vedením Baracka Obamy.
