Člověk v pavilonu goril

Napadlo nás zkusit chování goril na maketě člověka, tedy na figuríně, kterou jsme si půjčili z Národního muzea. A abychom dokázali chování goril zaznamenat doslova lidskýma očima, rozhodli jsme se do makety zabudovat miniaturní kamerku, která bude přenášet obraz bezdrátově na záznamové zařízení. Kamerku jsme umístili do hrudníku figuríny a zaklínili, aby mířila dopředu. K dovršení všeho jsme figurínu předělali na Marka Ždánského. Nejprve jsme ji oblékli do jeho použitého a načichlého oblečení (aby byla co nejvěrohodnější) a na obličej jí nalepili Markovu fotografii.

Konečně je figurína v pavilonu opřená o složená dřeva přímo proti vchodu do ložnic a gorily vcházejí. Hned ji vidí a opatrně se k ní blíží. Jen Richard je zase ten starý srab, vše sleduje z uctivé vzdálenosti a jediné, na co se za celou dobu zmůže, je útok na Shindu, které dá pěkný štulec.

Samice se postupně dostávají do těsné blízkosti panny, opatrně na ni sahají, tahají ji za tričko, dotýkají se obličeje. Ale žádný přímý útok. Překvapivě nejvíc si dovoluje Kamba, která se každou chvilku předvádí, buší si do prsou a výhrůžně poskakuje po zadních. Shinda v jednu chvíli nevydrží nervozitu, praští do ležícího kmenu a opřená panna se zřítí tak, že kamera v prsou zabírá jen strop nad sebou. Ale štěstí nám přeje. O malou chvilku později totiž nad pannu na nejvyšší místo leze Kamba, mlátí se do prsou a vyskakuje do výšky. I to se nám podaří natočit.

Asi po půlhodině přestává ležící panna gorily zajímat, tak ji odstraňujeme z pavilonu. Netknutou, zcela v pořádku. Gorily ukázaly, že jsou skutečně mírumilovná zvířata. Anebo že by poznaly, že jsme jim nastrčili neživou figurínu? Či snad mají takový vztah k Markovi? Už teď je nám jasné, že by celý pokus chtělo zopakovat s jiným oblečením, jinou kamerou a jinou tváří.