Členění knih Starého zákona
Křesťané v prvních stoletích přijali do svého kánonu hebrejské posvátné spisy a nazvali je Starý zákon, nebo dnes také První zákon. Pořadí knih se však drží alexandrijského kánonu (podle města Alexandrie v Egyptě, kde byla velká židovská komunita), v řecké Septuagintě. V Biblích u nás běžně vydávaných je tedy pořadí následující:
Zákon - knihy Pentateuchu.
Knihy výpravné - Jozue, Soudců, Rút, 1. a 2. Samuelova, 1. a 2. Královská, 1. a 2. Paralipomenon, Ezdráš, Nehemjáš, Ester.
Knihy naučné - Jób, Žalmy, Přísloví, Kazatel, Píseň písní.
Knihy prorocké - Izajáš, Jeremjáš, Pláč, Ezechiel, Daniel a 12 malých proroků. Toto je pořadí tzv. protestantského kánonu Starého zákona.
Kánon církve římskokatolické obsahuje i tzv. knihy deuterokanonické, tedy 3. knihu Ezdrášovu, Přídavky k Ester, Júdit, Tobiáš, 1. a 2. kniha Makabejská, Moudrost Šalomounova, Sírachovec, Báruk, List Jeremjášův a Přídavky k Danielovi. Tyto knihy byly obsaženy v Septuagintě, řeckém překladu Starého zákona pořízeném v židovské diaspoře a byly přejaty i ranou církví. Součástí židovského palestinského kánonu se nestaly. O jejich postavení se ale vedly diskuse (Augustin je považoval za kanonické, Hieronymus je spíše odmítal), ale až Martin Luther v období reformace je zcela oddělil od knih kanonických, když je označil za knihy sice vhodné k ponaučení, ale které nejsou na úrovni knih kanonických. Protestantské a katolické vydání Biblí se proto liší počtem knih Starého zákona. Bible kralická je však ve svém původním vydání obsahovala, tvořily 5. díl tzv. Šestidílky, vydání Bible Kralické z let 1579 až 1594.