Čím jsme to žili
Čím jsme to žili…
...před 25 lety? Napadlo vás někdy zavzpomínat na to, co se dělo na počátku onoho roku, ze kterého si všichni (tedy všichni ti, kdo už byli na světě a rozumu trochu pobrali) pamatujeme hlavně jeho závěr? Vzpomenete si na to, čím jsme žili v lednu roku 1989?
Možná jsme tím tak úplně všichni nežili, ale pokud jsme nebyli zcela uzavřeni světu kolem nás, pak k nám události, které se tehdy odehrávaly u nás i ve světě, pronikaly prostřednictvím sdělovacích prostředků. Pamatujete si například, že tehdy, tedy na počátku roku 1989, existovala – kromě novin – pouze dvě sdělovací média a obě měla v názvu slovo „Československý“? V jednom případě následovalo slovo "rozhlas", v druhém, tedy v tom, kdy přídavné jméno bylo v ženském rodě, znělo „televize“. Tím máme ovšem na mysli "domácí" média. Kromě nich v tu dobu (poté, kdy byly 16.12.1988 vypnuty rušičky) vzrostl význam poslechu zahraničních stanic - zejména Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. (Plakát protestující proti rušení vysílání rozhlasu publikujeme však jen jako kuriozitu - pochází z doby daleko starší, a sice z roku 1935.)
Na těchto stránkách si budeme všímat především toho, co nám nabízel tehdejší Československý rozhlas. Nikoli ještě veřejnoprávní, ale státní. A není třeba snad dodávat, že obraz, který tehdy státní Československý rozhlas poskytoval o dění kolem nás svým posluchačům, byl často značně vzdálen zcela objektivnímu informování. To, co je pravda a co není, co se bude vysílat a co nikoli, do značné míry ovlivňovalo patřičné oddělení ústředního výboru oné strany, která měla tehdy na všechno monopol. Na všechno? Měla ona strana ještě v lednu roku 1989 opravdu všechno pevně ve svých rukách? Svědectví, jež poskytují autentické záznamy pořadu Rozhlasové noviny, přinášejí, byť často jakoby mimoděk, v druhém plánu, svědectví také o tom, jak se moc tehdy ještě zdánlivě pevného režimu postupně drolila.
Vraťme se po stopách, které Rozhlasové noviny po sobě zanechaly, a pokusme se jejich úryvky, jež budou na této stránce uváděny v týdenních intervalech, konfrontovat s tím, co se nám vybaví v paměti.
První týden roku 1989 začínal nedělí. První Rozhlasové noviny prvního dne nového roku na prvním místě uváděly tradiční novoroční projev prezidenta. Zkrácený záznam z tohoto posledního novoročního projevu prezidenta Husáka máte možnost slyšet z první zvukové ukázky.
První týden roku 1989 začínal nedělí. První Rozhlasové noviny prvního dne nového roku na prvním místě uváděly tradiční novoroční projev prezidenta. Zkrácený záznam z tohoto posledního novoročního projevu prezidenta Husáka máte možnost slyšet z první zvukové ukázky.
Novoroční poselství si na prahu roku 1989 vyměnili představitelé největších světových mocností. Pamatujete si, že začátkem roku 89 vládl ještě v Bílém domě Ronald Reagan? Z jeho slov, která pro posluchače stanice Hvězda tlumočí tehdejší reaktor Petr Voldán, jsou patrné kroky, které obě mocnosti tehdy podnikaly v zájmu odzbrojení. Celá agenda odzbrojování a snižování napětí mezi oběma tábory ve velké míře přispěla k procesům, které se v roce 89 odehrály v zemích tzv. „socialistického tábora“.
Těsně před koncem roku 1988 (21.12.) došlo v důsledku teroristického činu ke katastrofě boeingu 747 americké společnosti PanAm nad skotským městem Lockerbie. Zahynulo 270 osob, včetně 11 lidí, kteří zemřeli po pádu letadla na zem. Letadlo bylo za letu zničeno trhavinou semtex (české výroby). Při vyšetřování vyšlo najevo, že útok byl motivován snahou lybijských představitelů pomstít se Spojeným státům za letecké bombardování lybijského území z roku 1986.
Afganistán. Velmi problematické místo na mapě Asie. Hornatá a chudá země s velmi složitým politickým vývojem. Na snaze o ovládnutí jejího území si vylámaly zuby všechny mocnosti. Sovětský svaz se o to pokoušel od konce roku 1979. Válku v Afganistánu vedli Sověti po 10 let. Během bojů zahynul jeden milion a 400 tisíc lidí. 4 miliony lidí uprchly do sousedních zemí. V důsledku velkých ztrát ve vlastních řadách (zahynulo asi 15 tisíc sovětských vojáků) a narůstajícího mezinárodního tlaku Sovětský svaz na počátku roku 1989 válku ukončil. Informaci o zastavení bojové činnosti přednesl v Rozhlasových novinách redaktor Lubomír Šišák.
A jako poslední zprávu z prvního lednového týdne roku 1989 jsme si ponechali informaci o tom, že polská vláda se odhodlala zahájit jednání s odborovým hnutím Solidarita.
Zpráva nenápadná, jakoby zastrčená mezi ostatními z onoho dne (byl jím 3. leden 89), leč naznačující mnohé z toho, co se průběhu dalších týdnů a měsíců začalo odvíjet. Nejen v Polsku.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
