Čím jsme to žili
Čím jsme to žili… (3.část)
….před 25 lety? Vraťme se opět do onoho roku 1989, který – o tom jsme na těchto stránkách psali naposledy – zdál se být velmi podobný rokům, které mu předcházely.A to až do neděle 15. ledna, která odstartovala týden, jemuž se později začalo říkat „Palachův“. A to proto – připomeňme to jen stručně, protože zmínky o tom budou nepochybně ve všech médiích -, že v průběhu onoho týdne došlo k nečekaně mohutným demonstracím proti stávajícímu režimu. Demonstracím motivovaným v prvním plánu snahou uctít památku oběti Jana Palacha, od které v lednu 89 uplynulo jedenadvacet let.
Centrem oněch událostí se stalo pražské Václavské náměstí. A především prostor před sochou svatého Václava. (snímek je však pouze iustrativní - pochází totiž z roku 1939)Rozhlasové noviny přinesly o událostech z neděle 15. ledna 1989 na Václavském náměstí tuto stručnou zprávu – poslechněte si ji v první zvukové ukázce.
O tom, co se tehdy na Václavském náměstí dělo, přinesou jistě detailní informace všechna současná média. Pojďme se na atmosféru oněch dnů podívat tedy spíš prizmatem jazyka.
V citované zprávě z Rozhlasových novin jste si nepochybně všimli slovních spojení, jež byla tehdy v oficiálních projevech běžná, jež však později ze slovníku (naštěstí!) vymizela, a tak je dobré se o nich zmínit. Jde o slova, jež měla za cíl dehonestovat vše, co souviselo s odporem proti režimu. Mám na mysli spojení typu: „protistátní živly“, „západní diverzní centra“, „takzvaná Charta 77“, „nesmyslná sebevražda Jana Palacha“, „na žádost pracujících Prahy“, „lidové milice“…Na jiném místě oné zprávy si uvědomíme, že pro označení určitých faktů se používaly často eufemismy, neboli výrazy, které skutečnost zjemňovaly. Pod sdělením, že…“příslušníci pořádkových jednotek veřejné bezpečnosti rázně zakročili proti provokatérům a jimi plánovaným akcím, které znemožnili“, se ve skutečnosti skrývá sdělení, že zásah těchto pořádkových sil byl poměrně brutální – bezpečnost spolu se zástupci milicí použila obušky, slzný plyn a vodní děla. Řada osob byla přitom zraněna.
Dalším prostředkem novinářského sdělení, který byl tehdy hojně používán, byla bagatelizace. Označení „několik skupin protistátních živlů“ neodpovídalo faktu, že se v neděli 15. ledna 89 na Václavském náměstí sešlo nejpočetnější shromáždění nespokojených občanů od počátku 70. let.
V druhé zvukové ukázce si poslechněte komentář, který k událostem na Václavském náměstí napsal někdejší komentátor Angel Kostka. Příznačný pro oficiální rétoriku oněch dnů je zejména závěr komentáře, v němž se praví (jinými slovy): „moc nám do toho ze západu nemluvte, sami taky tlučete demonstranty!“
V témže týdnu, přesně řečeno 20. ledna 89, došlo k inauguraci nově zvoleného amerického prezidenta George H. W. Bushe do funkce hlavy USA. Vystřídal v této roli svého předchůdce Ronalda Reagana. Jak se později ukázalo, vliv Goerge Bushe, jeho důsledná zahraniční politika, do velké míry přispěla k tomu, že se režimy socialistických států začaly koncem roku hroutit. V komentáři amerického korespondenta ČsRo Vladimíra Soleckého je uvedena – jakoby na okraj – informace o tom, že na jihu Spojených států došlo k pouličním bouřím v černošských čtvrtích… tato část informace o inauguračních přípravách ve Washingtonu navazovala na závěr komentáře A. Kostky.
Vraťme se však na Václavské náměstí. První den se demonstrací zúčastnilo asi 1000 lid, kteří byli už zmíněným způsobem rozehnáni (a přitom bylo zatčeno 14 představitelů opozice v čele s Václavem Havlem). Zpráva o tomto dění veřejnost nezastrašila, jak tomu bývalo doposud, ale naopak silně popudila. V pondělí přišlo do středu Prahy už několik tisíc lidí, ještě větší počet pak další dny. V pondělí policie a lidové milice shromážděné občany rasantně rozehnaly. Ve středu, tedy 18. ledna, vyzval dav přibližně pěti tisíc občanů generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše, aby ze své funkce odstoupit.
Rozhlas v té době už nevysílal pouze odsudky ústy svých komentátorů, sáhl už po oblíbené zbrani – po hlasu spoluobčanů, kteří vyjadřovali svůj nesouhlas s protesty, kteří volali po – příslovečném – „klidu na práci“.
A co na to říkaly sdělovací prostředky socialistických zemí? Není to těžké uhodnout….proto v další zvukové ukázce uvádíme jen úryvek z informací, jež ve skutečnosti zaznívaly v našem rozhlase v mnohem širší míře.
21. ledna roku 89 se v našich sdělovacích prostředcích ještě vehementně připomínalo 65. výročí úmrtí V. I. Lenina. V rozhlasovém komentáři, který nás opět v jisté rovině navrátí do počátku roku 89, se autor snaží vytvořit přímou spojnici mezi úsilím zakladatele státu sovětů a současnými mírovými snahami představitelů SSSR.
V samotném Sovětském svazu se však odvíjela setkání, která měla na vývoj budoucnosti mnohem větší vliv, nežli zmiňovaný odkaz V. I. L. O jedné takové schůzce hovoří stručná zpráva z rozhlasových novin ze 17. ledna 1989.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
