Čím jsme to žili
Stoupání na vrcholy Čím jsem to žili – 26
Před 25 lety, stejně jako letos, se během 26. týdne lámal rok, vrcholilo první pololetí, dětem začínaly prázdniny, nastalo astronomické léto a…všechno jako by volalo po změně. Před 25 lety nabylo toto volání už slyšitelných forem. Lidé kolem Charty 77 mu dali konkrétní podobu a stvořili petici Několik vět. Tu začaly podepisovat tisíce lidí, z nichž mnozí si teprve nyní dodali odvahy sdělit otevřeně svůj názor. Od tohoto týdne jako by už začala mnohem strměji stoupat stezka na pomyslný vrchol.
Vrcholy
Za onen vrchol můžeme symbolicky označit 17. listopad, od něhož nás na začátku léta 89 dělilo ještě 4 a půl měsíce. Faktického vrcholu – a to ve výši 6 168 metru – však v téže době dosáhla skupina československých horolezců poté, kdy zdolala nejvyšší horu severoamerického kontinentu, aljašskou šestitisícovku Mount McKinley. Ze stručné zprávy tehdejších Rozhlasových novin se dozvíte jména oněch horolezců – já zde dodám jen pro upřesnění: hora se nachází asi 210 km severozápadně od města Anchorage a 250 km jihozápadně od města Fairbanks.
Jak se do lesa volá…aneb anarchizující experimenty
Reakce tzv. „oficiálních“ míst na petici Několik vět byla velmi nerudná. Stojí za to si poslechnout redakční stanovisko Československého rozhlasu, které se jen hemží temnými pohrůžkami a nevrlým mručením. Nic to nezměnilo na faktu, že petici v první fázi podepsalo kolem 1800 lidí (mezi nimi mj. Hana Zagorová, Zdeněk Svěrák, Táňa Fišerová, Rudolf Hrušínský, Jiří Bartoška…a mnoho dalších umělců); o měsíc později bylo kolem 10 tisíc signatářů a na podzim toho roku jich bylo už 40 tisíc.
Přepřahání
A do toho všeho došlo na výměnu v nejvyšší rozhlasové funkci – dosavadního, více než devatenáct let sloužícího generálního ředitele Jána Riška vystřídal na tomto postu Karel Kvapil, ambiciózní dosavadní ředitel Českého rozhlasu. Vytouženou židli však příliš dlouho nezahříval. Na přiložené fotografii z rozhlasového archivu je Kvapil zachycen při zahajování festivalu Prix Bohemia v Plzni. Za ním je pěkně seřazena část tehdejší rozhlasové generality.
Autorita církve
Autoritu církve v oné době neobyčejně zvyšovala osobnost Františka kardinála Tomáška, arcibiskupa pražského, který se 30. června 1989 dožil 90 let. Životní jubileum této významné postavy katolické církve nemohli přejít mlčky ani oficiální představitelé státu, kteří jinak na adresu církve zrovna lichotivá slova nevysílali. Kardinál Tomášek sehrál později velmi významnou roli při společenském dění, jež se odehrávalo na podzim roku 89. Zobrazená pamětní busta kardinála Tomáška je umístěna v místě, kde dlouhodobě působil - v Moravské Huzové.
A zase malér…
…neminul tehdy ani týden, aby se svět nedozvídal o nějakém maléru, který se odehrál v Sovětském svazu. Tentokrát došlo k poruše na jaderném zařízení sovětské ponorky, která se plavila poblíž Medvědího ostrova v Severním ledovém oceánu. Posluchačům se dostalo ujištění, že havárie ponorky nepředstavuje žádné ekologické nebezpečí…. Po zkušenostech s podobným ujišťováním, jež sovětská média šířila i po havárii elektrárny v Černobylu, přijímali tehdy posluchači tyto zprávy se značnou nedůvěrou.
Ještě si zazpíváme!
V posledním červnovém týdnu slaví narozeniny známá zpěvačka lidových písní Jarmila Šuláková. 27. června 1989 to byly narozeniny kulaté – a sice šedesáté. O tom, jakých se jí dostalo gratulací, vypovídá další ze zpráv Rozhlasových novin. O tom, jak zní hlas Jarmily Šulákové, vypovídá kratičký úryvek jedné z valašských lidových písní.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
